„Jsme tak trochu sobci a konzervy,“ tvrdí Czenda z kapely Post-it.
Karel Souček, 04. 12. 2019
Vršovičtí
chuligáni z
kapely Post-it
jsou zpět! Svůj comeback, který odstartovali v roce 2017
speciálním koncertem a vloni proložili oslavami dvacátých
narozenin, završí letos křtem nové desky. Po dlouhých 10 letech
v původní sestavě vydávají nové EP s
názvem Co
tě neposílí, to tě zabije! Desku muzikanti pokřtí v pátek
13. Dost
důvodů vyzpovídat frontmana Czendu.
Hudební
knihovna: Proč
by si potenciální fans měli pustit novou desku?
Czenda:„Protože
to je po 12ti letech další náš počin. Nejde sice o plnohodnotné
album, ale to myslím není dnes už moc důležité. Jsou to zkrátka
Post-it v další etapě života. Myslím, teda doufám, že je
zde patrná i jistá proměna, dospělost. A pokud ne, tak jsme se
zmýlili"
HK:
Cituji
tě z loňského rozhovoru: „Udělat album, kde budeme konečně
spokojeni s celkem. Když se na to díváme s odstupem let, všechno,
co jsme udělali, většinou naší vinou nemělo takové parametry,
jaké mohlo mít. Nebyli jsme schopni zformulovat, uchopit, vytěžit
to, co jsme měli, na 100 %. Něčím jsme si to sami sobě tak
trochu pokazili. Momentálním cílem je udělat desku nebo EP, kde
bude hudba i text, co tě přežije." Nyní vydáváte EP Co tě
neposílí, to tě zabije. Jak to dopadlo v souvislosti s tím,
co jsi mi tehdy říkal ve srovnání s realitou?
Czenda:
Já
jsem spokojenej. Teda spokojenej muzikant je asi mrtvej muzikant, ale
nemám pocit, že bych se odchýlil nějak od plánu, který jsme si
před rokem vytyčili.
Samozřejmě vždy to může být lepší. Což je, mimochodem,
vlastně můj celoživotní motiv. Udělat to příště ještě
lepší, než minule."
HK:
V čem
je jiné než předchozí diskografie?
Czenda:„Jde
o můj osobní pocit, dojem. Každý ať posoudí sám. Ale já mám
opravdu pocit, že se tam promítá jistá životní zkušenost,
nadhled. Možná, že je to i tím, že tak úpěnlivě nečekáme,
co na to kdo řekne. Skládáme si to pro vlastní potěchu, tak jak
to cítíme a baví nás to. Možné jsme dřív až moc tlačili na
pilu, moc jsme chtěli. Teď zkrátka nemusíme, ale můžeme."
HK:
Jste
kapelou pro pamětníky?
Czenda:
„No
asi už jo
Je to strašný, ale máme fanoušky i mezi 50+, což mi ještě
nedávno přišlo jako číslo z nějaký tomboly. Ale bohužel,
už je za humny
Na druhou stranu mám radost, že oslovujeme i
děti těchto pamětníků. Teda pokud nám pamětníci nelžou!"
HK:
Čím
chcete zaujmout nové a mladé posluchače?
Czenda:„No
vizáží to asi nebude, ale zkusíme to naší hudbou
Osobitostí. Dlouho jsme se stresovali, že nás hudební kritici
nedokážou nikam pořádně zařadit. Na HC jsme byli
moc měkký, na pop moc tvrdý. Rock byla příliš neurčitá
škatulka. Tak se nějak vžil název krutopop. Teď už si tím
nelámeme hlavu."
HK:
Jako
spoluhráči přispívali do jednotlivých písní krom svých
nástrojových linek?
Czenda:
„Každý
přispívá svou měrou. Máme v kapele rozdaný role. Každý
ví po těch letech, co je jeho úkolem a silnou stránkou. Třeba
Kapíno má post „porotce". Předkládáme mu songy jako za
totality na přehrávkách. Když písnička neprojde jeho sítem,
můžem si s ní leda tak vytřít pekáč."
HK:
S
prvním songem Opět sami vám moc pomohl Radek Tomášek ze Support
Lesbiens. Nyní vám pomáhá jako producent Paya Bureš, který dle
tvých slov dává novým písničkám jiný nadhled i sound. V čem
to konkrétně posunul?
Czenda:„Ráďa
Tomášek odvedl na Opět sami skvělou práci. Posunul tu písničku
producentsky o kus dál. Díky mu za to. Jelikož je to šikula, tak
je i dost vytíženej, My potřebujeme zvláštní péči, jsme už
takoví
důchodci. Takže je třeba nám někdy nakopat, jindy pro změnu
utřít zadek
A to Paya zvládá bravurně. Má zase trochu
jiný pohled na muziku než my.
Je to příjemná spolupráce."
HK:
Vloni
jsi
mi
v rozhovoru prozradil o spoluhráči Jiříkovi alias Porne
v souvislosti s kapelní pauzou, že je muž extrémů, buď
jde do věcí po hlavě, nebo to nedělá vůbec. Jak to máš ty?
Jak by ses popsal ty?
Czenda:
„Já
jsem konzerva. Chvíli mi trvá, než dojdu k nějaký změně.
Většinou tak 5 let
To je takový můj cyklus
Třeba už 15 let si říkám, teda tělo na mě přímo křičí, že
bych měl začít cvičit jogu. Tipuju, že tak za 10let bych mohl
fakt začít"
HK:
Třetí
ochutnávkou z připravované desky byla Bonnie. Je to zároveň
váš první duet v historii kapely. Proč právě volba padla
na Martinu Pártlovou? Jak moc vám mluvila do vzniku singlu? Máte
v plánu další spolupráci s ní nebo s někým
jiným?
Czenda:„Ano, je to první duet Post-it. Předtím
nebyl z naší strany asi zájem, jsme tak trochu sobci a
konzervy. Ale tady je to víc, než nabízelo. Martina je naše
letitá kamarádka a můžu-li to takto říci, i naše velká
fanynka a podporovatelka. Tak jako my jsme její velcí fanouškové.
Pokud se nám podaří naše dráhy ještě nějak propojit, myšleno
hudebně, budeme jenom rádi."
HK:
Jak
vznikl název této
písně?
Kdo je ta známá neznámá?
Czenda:
„Ten
příběh mě napadl samovolně. Bylo to takové vnuknutí. Obecně
mám problém písničky pojmenovávat.
To je snad horší, než napsat celý text. Tady mě to napadlo
celkem lehce. Jinak každá ženská alespoň jednou v životě
byla nebo bude Bonnie. To je Vaším údělem"
HK:
V
jednom rozhovoru jsi uvedl, že by textař neměl vysvětlovat svoje
texty. Proč? Myslíš si, že by si každý měl v tom najít
něco svého?
Czenda:
„Přesně tak. Mě to přijde zvláštní.
Když skládám text, zachycuju nějakou emoci. Popisuju jí textem a
melodií. Jinak to bohužel nejde. Ale konkrétně tu emoci popsat
nedokážu, nejde to. Proto vysvětlovat samotný text je jako
popisovat jen část celku. Nedá ti to jako posluchači reálný
obraz. Alespoň já to tak vnímám."
HK:
Za
těch pět let se kolem vás mnohé změnilo a bylo určitě o čem
psát a skládat. Sám si tvrdil, že je vám múza nakloněna, během
měsíce vznikly tři písničky. Jak dlouho trvalo složit zbylé
písně?
Czenda:
„No,
asi taky tři měsíce. Ale bohužel mezi těma triádama byla delší
pauza, neb se nám v kapele nějak neřízeně začaly
rodit děti. Během roku přibyly 3, počítám-li i našeho
producenta Payu Bureše, tak 4! Takže jsme rychle museli zabezpečit
rodiny, zachovat domácí paniku, abychom si zase měli čas hrát"
HK:
Sociální
sítě jsou v současnosti pro lidi i měřítkem popularity. Vím,
že jste na ně moc nebyli, ale v posledním roce jste s nimi
začali hodně pracovat. Myslíš, že to mělo nějaký vliv na
rozvoj, posun kapely v nějakém směru? Narážím i na to, že
například po dvou měsících od vydání Bonnie má 300 tisíc
zhlédnutí, což je na kapelu vašeho formátu úspěch…
Czenda:„Sociální
sítě jsou dnes alfou omegou. Za mě bohužel, protože já k nim
nemám moc vřelý vztah. Beru je jako nutné zlo. Je to zloděj času
a soukromí, to mi nikdo nevymluví. Ale máš pravdu, pro hodně
promotérů je to dnes jednoduchý ukazatel popularity. Což chápu.
Nám s tím naštěstí moc pomáhá naše kamarádka Hanka
Bukáčková. Díky Bohu za ní;) A samozřejmě lví podíl
konkrétně u Bonnie má neoddiskutovatelně naše kamarádka Martina
Pártlová. To je guru sociálních sítí. Jsme moc rádi, že si
s námi střihla duet."
HK:
Hudba
je pro vás takové náboženství. Kdo je pro tebe modlou, vzorem a
proč?
Czenda:„Já
jsem vyrostl na Lucii a Genesis. Oba zpívající bubeníky, Davida
Kollera a Phila Collinse, jsem zbožňoval. Oba dva skvělí
zpěváci, muzikanti. No pak v pubertě je vystřídali Chris
Cornell ze Soundgarden, Mike Patton z Faith No More a později
Brandon Boyd z Incubus. Těmhle klukům říkám důvěrně
„svatá trojice". Opět neskutečný zpěváci s osobitým
projevem."
HK:
Chystáte
nový kapelní merch spojený s novou nahrávkou?
Czenda:„Chystáme.
Opět bude na koncertu k mání limitovaná edice triček
speciálně k tomuto křtu EP „Co tě neposílí, to tě
zabije". Ať mají naši divoši a divoženky něco hezkýho na
sebe ke Štědrovečerní večeři."