Jiříkovo vidění

Jiříkovo vidění vzniklo z improvizace. Napřed sólové Jiřího Krause, baskytaristy skupiny Jinovatka, ovlivněné dojmy z čerstvého vztahu. Posléze se přidal i bratr Miloš Kraus se vším možným a odněkud přiletěla Pafka Konvalinková, mladá zpívající klávesistka se smyslem pro skladbu i improvizaci. Když přibrali kytaristu a zpěváka Torsta, tehdy ještě Jakuba Velebu, lídra skupiny Jinovatka, byl osloven i Mejla Jaroš, Jirkův kolega z někdejší Golgoty, další zpěvák s kytarou a čerstvě pořízeným multiefektem. A k dovršení všeho se na bicí přidal další Golgoťák, zábavovými kapelami mezitím prošlý Tom Švígler.

V létě 1997 se v této sestavě natáčelo v benešovské zkušebně první demo, které se docela povedlo a dnes je dostupné jako první album George's Vision. V recenzích zaznívala různá přirovnání, nejčastěji k českému undergroundu, ale i kapelám jako Devo, Bauhaus, rané The Cure, Fiction nebo DG307 Pomalu se začínaly rozjíždět koncerty, ovšem odešel Tomáš Švígler. Chvíli se hrálo a automatem, navíc Miloš Kraus začal obsluhovat groove box Roland, a pak se objevil jistý Jan Chaluš, tehdy bubeník skupiny Why Not Fuck.



Po nějakém čase tvorby nových skladeb a natočení vzpomínkového dema Jinovatky (za účasti všech členů JV) odešel Jakub, neboť jeho kytara se v novém rereprtoáru už zdála být navíc.Koncertů přibývalo a roku 1999 došlo na natáčení druhého alba, poměrně koncepčního díla s názvem ...klidní jsou a kouří. Po vypuštění nahrávky následovala spousta koncertů, ať už sólově nebo se spřízněnými kapelami, první vystoupení na festivalu Magorovo Vydří a soutěžní přehlídka Malá Alternativa. Klidní jsou a kouří získalo slušné recenze a časem i kultovní status mezi fanoušky kapely, ale brzy nato došlo k mírnému rozkladu vlivem odstěhování Pafky na vzdálený venkov. Jiříkovo vidění pak vlastně několik let nefungovalo. Chaluš nastoupil k MCH Bandu, Jirka se věnoval obnovené Jinovatce.

Teprve někdy kolem roku 2005 došlo k postupné resuscitaci, hlavně díky aktivitě Milana Jaroše, který se mezitím doma zařídil funkční nahrávací studio. V něm vzniklo EP Liquid Adrenalin, jakýsi odrazový můstek k nové etapě, vyznačující se větším podílem využití samplů a elektroniky. Po čase koncertování be živých bicích se přidal Jiří M.O. Šimon z kapely Edith, jejímž členem se mezistím stal i Jiří Kraus. Stále tu byl ještě Miloš Kraus s grooveboxem, nějaký čas s JV hrála také houslistka Michaela Burdová a k nahrávání alba Obrazy neklidu (2009) i příležitostným koncertům se vrátila také Pafka Konvalinková. Výraznou součástí kapely pak byla především na koncertech cellistka a zpěvačka Petra Jaroš Kadrabová.



Koncertovalo se často a především na akcích z okruhu undergroundu, který se pro skupinu stal druhým domovem. Během dalších několika let se obsazení minimalizovalo do podoby tria s Milanem Mejlou Jarošem (kytara, zpěv, samply), Jiřím Krausem (baskytara)  a Jiřím M.O. Šimonem (bicí a smyčky), a také získalo potřebnou jistotu při pravidelném koncertování. Takto vzniklo v první půli roku 2013 zatím poslední album V poli strom, obohacené o několik vokálních partů Pafky a pár violoncellových příspěvků Petry. Album bylo pokřtěno na koncertě ve vagonu samotným Pavlem Zajíčkem, jedním z idolů kapely. V roce 2014 se pak s JV rozloučil M.O., aby se nadále věnoval jen kapele Edith (kde působí i Jirka a Pafka) a za bicí znovu usedl Chaluš. Další podrobnosti lze získat na webových stránkách kapely.
Autor textu: Miloš Latislav