Jiří Schelinger a František Ringo Čech na cestě od bubble-gumu k rachotu

Historka o tom, kterak F. R. Čech našel na doporučení Pavla Chrastiny zpěváka Jirku Schelingera, je notoricky známá. Měli si domluvit schůzku ve vinohradském diskotékovém klubu Dvojka a padnout si, jak se říká, do noty. Podle mladšího bratra Jirky, Milana Schelingera, to ale bylo prý trochu jinak. Každopádně Čech unavený coververzemi bubblegumových písniček Žárlivý Kakadu, Parní stroj či Tygr z Indie, s kterými bodoval zejména u náctiletých posluchačů, začal tehdy pošilhávat po dospělejším britském hard rocku kapel jako Black Sabbath nebo Deep Purple a hledal proto do skupiny za Viktora Sodomu někoho, s kým by mohl svůj sen uskutečnit.

Jiří Schelinger z kapely Faraon, který měl v té době na svém kontě hity Holubí dům a René, já a Rudolf, byl nejsprávnější možnou volbou. Skupině Františka Ringo Čecha se tak díky němu otevřely v roce 1974 dveře k české hardrockové špičce a Čechova spolupráce se Schelingerem přinesla o rok později svoje první ovoce v podobě dvou studiových alb, kterou mapuje tato remasterovaná reedice.

Jako první vyšla u Supraphonu deska Báječní muži, jež završila ve třech písních spolupráci se Sodomou a v dalších devíti upřednostnila Schelingerův hlas. Nutno ale poznamenat, že to nahrávce příliš neprospělo. Nedrží pohromadě a není z ní vůbec zřejmé, zda chce být popová nebo hardrocková. A to ani s ohledem na výběr převzatých skladeb od Black Sabbath, The Beatles, Les Humpries Singers, Janet Webb či Santany. Trpí evidentně porodními bolestmi. O něco lépe dopadla další deska Nemám hlas jako zvon, kterou se díky Čechově výřečnosti podařilo zařadit ještě v témže roce do edičního plánu Pantonu.

Nahrávka přitom obsahuje nadpoloviční většinu převzatých písní a i přes svoji různorodost (skladby od Status Quo, Dona Fardona, Black Sabbath, Les Paula & Mary Ford, Cyan, Neila Younga a Santany) míří přeci jen o něco blíž k rockovějšímu pojetí než předchozí album. To ale neubírá nic na faktu, že šlo v obou případech o mimořádné počiny, které si fanoušci spojují s prvními dvěma coververzemi od Black Sabbath vydanými v socialistickém Československu. Je totiž třeba vzít v úvahu, že obě desky vznikly v období nejtužší normalizace, s kterou si nebylo radno tenkrát zahrávat.

Jedinou vadou na kráse u druhého remasterovaného alba je tak absence písně Pojď (v originále Heart Of Gold) od kanadského písničkáře Neila Younga, který jí neudělil zpětně autorská práva a proto na desce chybí. Odpovídající náhradou je však deset bonusů mezi třiatřiceti písněmi, mezi nimiž nechybí první autorské pokusy Jirky Schelingera nebo hity Jaroslava Uhlíře či Karla Svobody. Najdeme zde i několik skladeb kytaristy Oldy Říhy, než byl z kapely odejit.

Obě remasterované desky jsou přitom předzvěstí dvou pozdějších alb Hrrr na ně (1977) a …Nám se líbí, (1979), které byly společně reedovány před třemi lety. To už ale byla úplně jiná jízda v nejsilnější sestavě (Schelinger - Čech - Kubeš - Kavale - Stárek), jež se opírala o ryze vlastní autorský materiál a naplnila beze zbytku záměr Čecha se Schelingerem, kteří se v tu chvíli ocitli na úplném vrcholu daného žánru a neměli doma srovnatelnou konkurenci.

Škoda jen, že to nemohli potvrdit připravovaným albem Zemětřesení, které vinou tragické smrti Jiřího Schelingera nestihlo vyjít. Zda to byl záměr, nebo osud se už dnes nedozvíme. Každopádně je tato nová kolekce svědkem zrodu budoucí velké kapely se všemi plusy i mínusy, která měla ve svém středu mimořádně nadaného zpěváka a skladatele, jehož hvězda v éteru stále září, přestože se ji snažili soudruzi umlčet. Skalní fanoušci by si ji proto neměli nechat ujít. A pro ty nové je to příležitost, jak se s ní seznámit.

Autor recenze: Roman News Zahrádka