Jak dokáže špatné ozvučení ovlivnit dojem z koncertu
Nejdříve bych se měl omluvit všem zvukařům a pořadatelům
snažícím se vytvořit co nejlepší atmosféru a normálně bych se věnoval čistě
koncertu. Bohužel v některých případech jsou věci, které ovlivní koncert
tak moc, že si zaslouží vlastní headline ač jsou samy o sobě dost negativní. To
byl i dnešní případ.
Koncert Knosis, Void of Vision, Make Them Suffer a Stray
from the Path proběhl ve Futuru Music baru. Když jsem tam po otevření
vstupoval a viděl klenbu a celý vnitřek klubu, říkal jsem si, že akustika bude
skvělá. A to i přesto, že mě viditelně starší reproduktory lehce znervózňovaly.
Ale po mé zkušenosti z Annisokay,
kde i přes starší reproduktory byl zvuk skvělý, nervozita byla poměrně na nízké
úrovni.
Celá show odstartovali Japonci z Tokia jménem Knosis.
Bohužel už u nich bylo vidět, že je něco se zvukem špatně. Snažili se, to se
jim nedá upřít, komunikovali s diváky, ale bohužel ve chvíli, co jediná
věc, kterou slyšíte, jsou bubny resp. činely, někde v pozadí basy, kytara
a vokály jsou až úplný podtón, tak celá snaha přichází vniveč. Znáte ten pocit,
když sice se všichni kvůli něčemu snaží, ale ve chvíli, co jeden prvek chybí,
tak v té věci nenastane rovnováha, ale nekontrolovaný nežádoucí chaos? To
se bohužel stalo. Proto osobně v tomto případě jsem si užil nejvíce písně,
kde hudba paradoxně primárně figuruje pouze v pozadí jako například u
písně 忌鬼 [IMIONI].
Po Knosis nadešel čas pro Void of Vision. Co k nim
mimo výše zmíněných problémů, které se opakovaly? To, že na crowd dokázali
přenést (pasivně) agresivní a depresivní náladu, kterou dlouhodobě vdychují
svým písním. A crowdu se to podle aktivity líbilo. Přesto i zvukově došlo
k progresivnímu zlepšení, takže například u písně Dominatrix už
začínalo být slyšet, co být mělo.
A následně došlo k delší pauze, spojené s nástupem
pořadatelské a zvukařské čety. A já jim za to výsostně děkuji, jelikož rozdíl
mezi Void of Vision a Make Them
Suffer byl výsostný. Stále se zvuková stránka nedala považovat za
dokonalou, to vůbec, ale zlepšení bylo jasné. Možná k tomu přispěla větší
harmoničnost písní? Možná také velmi dobrý výkon vokalistky Alex Reade,
kterým skvěle doplnila nečisté vokály Seana Harmanise. Tak či tak byl
koncert konečně v kolejích, ve kterých všichni chtěli, aby se nacházel.
Mimo všechno ještě musím zmínit basistu Jayu Jefferyho. Gesta
připomínající Maory při výkonu tance haka skvěle podtrhnula celou atmosféru.
Než se dostanu k tomu podstatnému, čímž jsou Stray
from the Path, tak bych nejdřív v meziřečí zmínil, jak probíhal vývoj
mých myšlenek k nápadům pro hlavní koncept tohoto reportu. Osobně zastávám
názor, že správně psaný report má vyvolávat emoce a zprostředkovávat je lidem,
kteří ho čtou. A ve chvíli, kdy má být hlavní položkou určitého koncertu
skupina zabývající se politickými tématy, tak je vhodné ji zasadit do kontextu.
Tomu jsem se taky měl původně v plánu věnovat. Ale bohužel mé osobní emoce
se odchýlily úplně jiným směrem a původní koncept se tedy stal méně validním a
je správné tedy pouze odkázat na pozvánku s krátkým rozborem.
Hledat chyby na výkonu Stray from the Path příliš
nejde. Díky snaze zvukařů během pauz bylo vyvážení jednotlivých součástí
koncertu konečně na decentní úrovni, Drew York byl slušně slyšet nejen
při celkem častých promluvách, ale i při samotném zpěvu. Výběr písní v setlistu
byl zhruba takový, jaký bychom od skupiny formátu Stray očekávali – kombinace populárních skladeb jako Guillotine,
i těch méně známých, roztáčení mosh pitů, podpora crowd surfingu, zanesení
politických témat a správná dávka agresivity podpořená brilantními bubny Craiga
Reynoldse.
Zkrátka vše, co ke Stray
patří a má patřit. Ale přes to všechno povedené na konci, ve mně ta pachuť
(především) z nepovedeného začátku zůstává.
Text - Michal Kocour
Foto - Klaudia Ligačová
HUDEBNÍ ZPRÁVY
Vyhrajte volné vstupenky na Labefest
Smetanovo nábřeží pod děčínským zámkem na konci května, konkrétně 31. 5. a 1. 6., opět přivítá Labefest....
Marpo nahrává v legendárním studiu Blackbird v Nashvillu
Prosincový úspěšný koncert v O2 universu rappera Marpa výrazně nakopl a nyní intenzivně pracuje na svém devátém...
Indie banda Coach Party míří do Prahy, doprovodí je Midnight Swimmers
Do Prahy míří indie ve své nejlepší podobě. Návštěvou nás potěší britská kapela Coach Party, která již...
Filmová hvězda, Jared Leto, se vrací do Prahy představit nejnovější album Thirty Seconds To Mars
Film sem, film tam, a šup pět let od poslední desky uteklo a nová se zrodila. Oscarový herec Jared Leto s bratrem Shanonem...
Poletíme? rozhodně nechtějí být mediálními hvězdami
„Nejkratší modlitba je fuck off," zpívá frontman kapely Poletíme? Rudolf Brančovský v novém singlu Hvězdy...
» zobrazit více...
RECENZE
» Z aktuálnosti písní Karla Kryla dnes až mrazí
» „Temně hmotní“ Pearl Jam na novince...
» „Hezké to bylo / moc hezké to bylo.“...
» Michal Strnad překračuje atmosférický...
» Jiná část tebe: druhý atmosférický...
» Přesvědčení, že Všechno bude dobrý,...
» zobrazit více...
Pozvání na rockový mejdan s Vildou Čokem a jeho kapelou Bypass do klubu Modrá Vopice
Čtvrtek 16 .5. si rozhodně zapište do kalendáře! Před venkovním podiem v legendárním...
Indie banda Coach Party míří do Prahy, doprovodí je Midnight Swimmers
Do Prahy míří indie ve své nejlepší podobě. Návštěvou nás potěší...
V Plzni zakončily svou společnou tour kapely The.Switch a Severals
Původní poslední koncert celé tour v Havlíčkově Brodě se z důvodu...
Nevíte kam v červenci na festival?
V létě je spousta možností, jak strávit volné chvíle ve společnosti...
Ghøstkid: Pokud máš speciální estetiku, máš velké plus
Na festivalu Rock for People 2022 jsem se po roce opět sešel se Sebastianem...
Filmová hvězda, Jared Leto, se vrací do Prahy představit nejnovější album Thirty Seconds To Mars
Film sem, film tam, a šup pět let od poslední desky uteklo a nová se zrodila....
Poletíme? rozhodně nechtějí být mediálními hvězdami
„Nejkratší modlitba je fuck off," zpívá frontman kapely Poletíme? Rudolf Brančovský...
Vyhrajte volné vstupenky na Labefest
Smetanovo nábřeží pod děčínským zámkem na konci května, konkrétně...
Dvojice mezi patry klid na debutu předkládá společný deník dvou lidí
Dvojice Matouš Pospíšil a Šimon Pacek, která tvoří skupinu mezi patra klid,...
Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.
» Podporujeme nadějné kapely
» Zadání profilu interpreta
Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.