L'Enfant Sauvage

Recenze alba : Enfant Sauvage

Interpret: Gojira
Celkový čas: 00:52:23
Vydavatel: Roadrunner Records
Rok vydání: 2012
Typ nahrávky: studiová nahrávka
Medium: CD

Skupina Gojira, dříve jeden z největších objevů (dnes už stálice) metalové scény, pocházející z Francie, přinesla další desku. Své místo si grupa v čele s charismatickým vokalistou Joe Duplantierem získala především geniální fošnou From Mars To Sirius, na které jsem svého času ulítaval i já. Přiznám se k tomu, že jak starší desky (Terra Incognita, The Link), tak ani album z roku 2008 The Way of All Flesh nemám nijak naposlouchané. Drží si francouzští progresivisté laťku?

S explozivním, přes šest minut trvajícím nástupem Explosia se nám Gojira v roce 2012 představuje přesně tak, jak si ji pamatuju z roku 2005. Drtící typické riffy, zuřivá deklamace z úst Duplantierových a precizní rytmika. Do toho neustálé změny tempa, které posluchače udržují v napětí. Celé si to zastřešili skvěle budovanou atmosférou beznaděje a absolutní devastace. Hned vzápětí přichází první vrchol alba, titulní „divoké dítě", obsahující jeden z nejlepších kytarových motivů, který jsem na moderní metalové desce slyšel. Ne nadarmo byl kapelou vybrán za klipovku, která se může pochlubit skvělým artovým ztvárněním.

Velkou službu kapele dělá brilantní nazvučení, kdy muzika buší hlava nehlava, přitom je vše ale krásně čitelné. Ať už strunné nástroje či bicí. Ty jsou tady kapitolou samy o sobě, dynamické, přesto nepředvídatelné a létají od moderních skočných groovy rytmů (Liquid Fire), přes death metalové party s blast beaty (jinak průměrná Planned Obsolence) až po klidné pasáže (baladická Born in Winter). Podobně variabilní je samozřejmě i celek.

Vzhledem k průměrné délce skladeb okolo 5-6 minut nejde o úplně jednoduchý poslech. Nicméně se zde nachází mnoho chytlavých pasáží, které nutí poslouchat desku znovu a znovu. Na tomto místě je třeba zmínit například (pokud vynechám první dvě skladby) refrén ve skladbě Liquid Fire, protože mám dojem, že jsem takovou pasáž od kapely snad ještě neslyšel. Mimo nářezových chytlavých skladeb, které musí skvěle fungovat na koncertech, se kapela pouští i do progresivnějších hrátek jako například ve skladbě Mouth of Kala se spoustou rytmických breaků a vyhrávek, které vytvářejí běsnící bestii. Do podobného šuplíku bych zařadil i poslední The Fall (kde nechybí ani death metalový chropot). Nejlepší vizitkou této tváře kapely je ovšem majstrštyk v podobě The Gift of Guilt, melancholicky agresivní a přitom melodické skladby. A taky absolutního vrcholu alba.

Na desce je vidět, že banda je výborně sehraná a rozhodně netrpí nedostatkem nápadů či inspirace. Mnohdy jde ale o nastavovanou kaši. Po celou dobu trvání alba do vás Gojira buší hlava nehlava svůj moderní metal, a někdy po půl hodině nahrávky, která trvá necelou hodinu, přichází už výše zmiňovaná The Gift of Guilt. A pak najednou zásek, a je to jakési unylé. Pain is a Master mimo jednoho zajímavého riffu nenabízí prakticky nic zajímavého. To samé se dá říct o Planned Obsolence, kterou předchází trochu nepochopitelné „intro" The Wild Healer, které by přitom bylo vynikající tečkou na konci alba. Zbytečně se tím narušila konzistence desky. Na vině asi tolik nebude kvalita materiálu, jako spíš jeho poněkud nezmáknutá dramaturgie. Zjisil jsem totiž, že po osmé The Gift of Guilt už se na poslední tři věci jednoduše nedokážu soustředit.

Jaký je můj verdikt? Gojira je rozhodně složena z excelentních muzikantů se svou originální vizí, kterou dokáží dostat na desku a dle videí ji i přesvědčivě podat naživo. Sálá z nich charisma. Nicméně From Mars to Sirius byla tak dokonalým dílem, že je celkem otázka, zda se jim ji podaří ještě někdy překonat. S L’Enfant Sauvage se jim to totiž přece jen nepodařilo, přestože jde rozhodně o skvělou originální moderní metalovou desku, která by si ale zasloužila lépe poskládat playlist, respektive jednu, dvě vycpávky ubrat. Mám tím na mysli Pain is my Master a Planned Obsolence. A taky lepší obálku.

DISKOGRAFIE
Tento interpret nemá v tuto chvíli žádná zveřejněná alba ...


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Hidden Orchestra natočili jakýsi nekonečný soundtrack ke hře Creaks
11.01.

Hidden Orchestra natočili jakýsi nekonečný soundtrack ke hře Creaks

K vytvoření soundtracku k nové puzzle adventuře Creaks angažovalo pražské studio Amanita Design multiinstrumentalistu...


Všechno má svůj čas
11.01.

Všechno má svůj čas

Tak zní název prvního společného dílka Jožky a Emana, ale podle mne to také dobře vystihuje jejich součinnost....


Ambientní projekt "Low Zero" vzdává hold Davidu Bowiemu
11.01.

Ambientní projekt "Low Zero" vzdává hold Davidu Bowiemu

Teprve měsíc zpět vyšla prvotina ambientního projektu Low Zero and the Unknown Pornography Sirens a už tu máme další...


Po Davidu Stypkovi se nám bude hodně stýskat
10.01.

Po Davidu Stypkovi se nám bude hodně stýskat

Odchod každého mladého člověka bolí. V případě zpěváka, kytaristy, básníka, skladatele a textaře Davida...


Brzobohatého Matky nazpívali Berenika Kohoutová a Jakub Prachař
09.01.

Brzobohatého Matky nazpívali Berenika Kohoutová a Jakub Prachař

Nová česká komedie Matky představuje svou ústřední píseň a videoklip. Skladbu Matky složil Ondřej Brzobohatý, vložil...


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
Rebellion
07.01.

Rebellion

» Kapriola

Slezská rockmetalová kapela Kapriola vydala na sklonku roku 2020 své...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru