Futuristický hudební fenomén WWW Neurobeat recitoval v Brně

Navzdory aktuální likvidačním vládním opatření se produkčním z brněnského Kabinetu Múz podařilo uspořádat koncert, který jako nespočet dalších, měl proběhnout na jaře. Skupina WWW, pionýři a svého času legenda tuzemského rapu konečně zahráli v poněkud improvizovaných podmínkách a prostorách brněnského klubu. Kapacita byla omezená dle počtu míst k sezení a tato i další okolnosti vedly k pocitu, že nás čeká velmi žádané divadelní vystoupení, nikoliv hudební.

Skupina aktuálně působící jako duo WWW Neurobeat ve složení Ondřej Anděra (elektronika, rap) a Milesa Anděra Zrnić (zpěv), se odklonila od prvotní rapové produkce a od roku 2006 funguje jako přední (jediný?) industriální/elektronický rapový projekt. V Kabinetu Múz se představila jen tato dvojice, tedy bez bubeníka Pavla Fajta, jehož nástroj dává kovové industriální produkci ještě ryzejší zvuk. Není náhoda, že si WWW vysloužili přirovnání ke skupinám jako Nine Inch Nails nebo The Young Gods (se kterými mimochodem nedávno vystupovala). Charakteristickým prvkem je pak abstraktní a "nepříjemné” industriální zvuky a samply, chaotické elektronické struktury a všemožný digitální "hluk”.

Hodinu a půl dlouhý koncert začal Ondřej Anděra pozvolně, zatímco se publikum nervózně usazovalo na svá místa. Překvapivě celou show odstartovali skladbou „Pikola”, tedy jednou z předních skladeb alba „Atomová Včela” z roku 2013. Playlist cestoval právě mezi touto deskou a aktuální nahrávkou „Neutopíš Se Dvakrát V Téže Řece” z roku 2018. Dřívějších počinů se dvojice nedotkla, jelikož první dvě desky předchází vzniku aktuální formě WWW (po roce 2006 a desce „Neurobeat”, pozn. red.). Krom velmi specifické hudební formy je unikátní i obsah. Texty Ondřeje Anděry jsou chaotické, matoucí, básnické a těžko pochopitelné. Jsou plné metafor, libozvuků a dystopických obrazů. Nutí posluchače nad texty uvažovat a vytvořit si vlastní interpretaci.

Není možné vybrat jeden příklad za všechny, ale například na aktuální desce mezi ty skladby, které jsou plné rozličných básnických prostředků jistě patří úvodní „Pes”, „Závory” nebo „Výlet”. Koncert WWW doprovázela i odpovídající světelná show, která tuto kybernetickou, post-apokalyptickou a bezútěšnou produkci skvěle doplňovala. Místy decentní, jindy velmi agresivní za přítomnosti stroboskopu. Ten byl v plné pohotovosti při dynamických písních jako titulní „Neutopíš Se Dvakrát V Téže Řece”, „Slunce V Úplňku”, „Pod Nebem Nebe” nebo „Sněhurka”. Spojení prvků hip hopu a elektroniky vytváří velmi živelnou a rytmickou energii, která se zdá nepolapitelná a často i nepochopitelná. To ovšem nic nebránilo tomu, aby v Kabinetě Múz vznikla skvělá atmosféra i navzdory restriktivním pravidlům.

Symbióza této dvojice díky dlouhodobé spolupráci funguje skvěle. Emotivní rap zpěváka se výborně snoubí s kovovým a chladným vokálním výrazem Milesy Zrnić. Stejně tak je pozoruhodné sledovat i pohybové rozdíly obou protagonistů. Zatímco Ondřej Anděra do svého výrazu dává vše, u svého pultu se kroutí a předvádí i robotické pohyby, Milesa Zrnić si povětšinou udržuje stoickou povahu a jen občas se trochu rozhýbala. Zpěvák také udržoval komunikaci s publikem. Každý song krátce a vtipně uvedl, což fungovalo jako takové přirozené intermezzo mezi jednotlivými skladbami (a také získal čas na přípravu další porce samplů). Uvedl i jedinou milostnou skladbu „Krevní Oběh”, zádumčivou „370 Kruhů”, dramatickou „Stín” nebo starší romantickou „Ne”. Těsně před "smrtící” desátou hodinou dozněl poslední industriální beat a oba umělci se poněkud nesměle rozloučili. No a aby paralel s divadelním představením nebylo málo, došlo i na klasické standing ovation.

Zachytit slovy podstatu tvorby WWW Neurobeat je nad moje síly. Pocit, který tato skupina vytváří se pravděpodobně výrazně liší od každého posluchače a to je něco unikátního. Nejen v rámci scény u nás, ale obecně v hudebním odvětví. S naprostou jistotou se dá říct, že jsou "v v véčka” naprosto jedinečnou kapelou, jejichž koncert byl opravdu nevšedním zážitkem. Věřme, že aktuální krizi česká hudební scéna přežije s co nejméně šrámy, abychom o takové večery nepřišli. Dovolím si parafrázovat text Ondřeje Anděry: "Neházejte flintu do žita, hoďte ji radši do ječmene”.