Esence inteligentního popu

Pražská formace Esence řadí sama sebe mezi poprockové kapely, ale rozhodně se nevěnuje onomu vlezlému popu, který vás dennodenně pronásleduje z tuzemských rozhlasových stanic. Ne že by na jejím repertoáru chyběly přímočaré, melodické písničky se vstřícnými rytmy a chytlavými refrény, ale její aktuální album Indigové děti nabízí mnohem víc.

Jedenáct zde zastoupených skladeb sice vychází z popu a rocku, ale kapela se nebojí obohatit svoji produkci o lehký jazz, folk, country či tvrdší rock. Písně jsou navíc nápaditě vystavěny a propracovány, takže se v nich stále něco děje. Nestává se, že by začínaly i končily úplně stejně, mají svoji dynamiku, vnitřní energii i gradaci a zajímavá vokální aranžmá, za nimiž stojí zkušený Vít Sázavský.

Nenahraditelné housle

Pestrá a svěží nejsou jen vokální, ale také instrumentální aranžmá. Pětičlenná formace s trojicí hostů si s aranžemi pohrála, kromě kytar a bicích hojně využívá kláves, mandolíny, perkusí a k dispozici má také housle Radovana Pocka. Ty rockovou muziku dokáží vždy osvěžit a odlehčit, na desce výborně zní třeba v písních Nestačí, Indigové děti, Intimní vztah nebo VMVL, ale uměl bych si představit, že je bude formace využívat ještě víc.

A posledním rozdílem oproti songům na první signální jsou chytré, inteligentní texty. Často originálně se zabývají mezilidskými vztahy, z různých pohledů nahlížejí na lásku, lehkost i tíži rozchodů, ale dokáží se i kriticky vymezit proti konzumní společnosti, kde třeba hudba v rádiích ruší reklamu. Obejdou se bez klišé a moralizování, ale texty o vztazích mi v podání Esence přijdou zajímavější.

Třeba srovnání doby ve skladbě Blokuju tě:

"Tvý maily mně padaj rovnou do spamu
Tvý zprávy nečtu a mažu
A ke všemu
Tvý jméno teď mizí ze všech mejch profilů
Buď od tý lásky a laskavě mě nemiluj . .

Kdyby byl rok devadesát pět
Musel bych jinej manévr vymyslet
Sto dní bych nebral telefon
Nechal se v práci zapírat
Odjel bych na severní pól
Nebo bych zkusil posbírat
Poslední zbytky síly, lidskosti a odvahy
A zachoval se jako takzvanej chlap."

Album zahajuje melodický poprockový song Tabula rasa, který je v rámci žánru poměrně pestrý. Mění rytmus i tempo, kytary, bicí i klávesy jsou dobře sehrané. Nestačí představuje baladičtější, i když dost energickou píseň s lehce zapamatovatelným refrénem.

Přímočaré i propracované pasáže

První hitovka přichází s výše zmíněnou popovou skladbou Blokuju tě a hned následuje další, syrovější a rockovější Duchové. V nich se velice funkčně střídají přímočaré pasáže s propracovanějšími instrumentálními plochami. Výrazná je také titulní skladba, kde jen ruší zbytečné úvodní slovo ze studia. Jinak jasný hit, směs rocku, popu a country, uvolněný zpěv, zajímavý rytmus, vzdušný song.

Z dalších skladeb zaujme nejpropracovanější píseň desky Co nám patří, odvíjející se od jazzového začátku, nebo VMVL. Rocková písnička, kterou elektrické housle směrují někam do středověku. A Módní policie představuje nejrockovější píseň, kdy to formace konečně pořádně rozbalí. Jen závěrečná Co je třeba moc nevychází. Zřejmě pokus o jakýsi protestsong, ale vyznívá až přehnaně dramaticky a chybí mu nadhled a lehkost.

Těmito vlastnostmi naštěstí další písně kapely Esence disponují. Indigové děti tak představují velice příjemnou nahrávku, která spojuje popovou chytlavost a melodičnost s poctivou a nápaditou muzikou a inteligentními texty. Určitě si ji rádi poslechnou fanoušci popu, rocku i folku.