Elán zní na desce Živých nás nedostanú jako za starých dobrých časů

Zdá se, že Elán to se svojí nesmrtelností myslí vážně. To, že se zpěvák Jožo Ráž dostal po těžké nehodě zpět do normálního života, nakoplo skupinu k neutuchajícím aktivitám ohledně tvorby skladeb a koncertování. Od vydání minulého alba Anjeská daň sice uplynuly už čtyři roky, ale jeho skladby stále znějí živě a neohraně. Letošek však přinesl další notnou dávku písní pod příznačným názvem Živých nás nedostanú.

Sestrička z Kramárov přibrala, Elán je však stále stejně drzý

Základ Elánu tvoří osvědčené trio původních členů Patejdl, Ráž, Baláž, které je stále zárukou toho, že nové skladby budou mít alespoň takovou šťávu, jako ty předchozí. Všem třem pánům to pořád zpívá, jako o život a je to jen velká devíza kapely mít hned tři tolik charakteristické hlasy. Čím dál víc udivuje, kde se bere tolik intuice skládat další a další písničky, aby zapadaly do dlouhodobého konceptu a bavily posluchače doma i na koncertech.

Nelze s jistotou tvrdit, jestli nějaký dlouhodobý koncept, co se týká tvorby, existuje, ale už při poslechu prvních tónů alba Živých nás nedostanú naskočí myšlenka, že to je zase ten starý dobrý Elán. Přesto, že se na albu vyskytují písně spíše pomalejšího rázu, na začátek jsou vsazeny dvě živější pecky: kromě titulní i A predsa sa točí. Obě skvěle navozují tu atmosféru písniček dob minulých, kdy hity Elánu oživovaly vysílání v rádiích mezi normalizačními hity. Však se taky v té první vzpomíná, jak byl Elán už v době bronzové zlatý.

Elán miluje ,,ryšavů"

Po bouřlivějším začátku dominují klidnější písně. Samozřejmě nesmí chybět love song. Tentokrát se zamilujeme do Ryšavé. A proč ne. Charakteristický rukopis pana skladatele Patejdla opět stvořil hit, který se bude hromadně zpívat na koncertech. Ve stínu takových hitů se ale vyplatí vychutnat si působivé písně Páni pripíme a především krásnou kytarovku Iba si pískam. Jestliže nesmí na albu Elánu chybět balada, tak Neodchádzaj v sobě tentokrát ukrývá česko – slovenský duet kde s Jožem měří síly vítězka hlasu Česko - Slovenska Lenka Lo Hrůzová. Lépší volba snad padnout nemohla. Neoposlouchaný hlas Lenky s tím Jožovým parádně sedí a celkově umocňuje už tak dobrou skladbu.

I když se na desce nacházejí ještě další baladické písně a mohlo by to na první poslech vypadat jako nuda, není tomu tak. Do Uchom ihly a Nedám si ťa vziať se vyplatí se ponořit. Trochu divně, nudně působí pouze skladba Belmondo. Sice zde uslyšíme akordeon, který k Elánu také patří, ale Jožo Ráž zde sloky jaksi polo recituje a přece jen mu více sluší se do toho pořádně opřít. Závěr je odlehčen dvěma kusy Do frasa a Uletený den. Co se té poslední týká, tak to vypadá, jakoby se skupina po zodpovědném natáčení uvolnila a dovolila si nezávazně takovou srandu. Klidně by podobná píseň na albu nemusela bát samotná.

Především po skladatelské stránce byla na desce Živých nás nedostanů odvedena velmi dobrá práce. Je až s podivem, jak lze po tolika vydaných deskách stále produkovat písničky, které neodradí zůstat až do konce u přehrávače. Elán jednak stále navozuje tu atmosféru hitů z osmdesátých let (nikoliv však kýčovitostí obecných hudebních prvků té doby, ale svojí typickou originalitou), ale také dokáže zaujmout poctivou hudbou a profesionálním přístupem. Potvrzuje tak pravidlo, že na Slovensku se nejen v dobách minulých dělal pop rock vždy trochu lépe, než v Čechách. Tam, kde se některé české skupiny vykrádají a vaří z vody, Elán přináší ve vysokých dávkách poctivou muziku.