Divoká hudba Insanie míří přímo na solar

Je jedno, zda na solar, mezi oči, přímo do mozku nebo do jiné části těla, ale muzika Insanie vás nejprve zasáhne, a pak hned dostane. Tak nabroušenou, údernou a přitom promakanou a invenční hudbu, kterou přináší jejich nové album Zapal dům poraž strom..., jsem od tuzemské kapely už dlouho neslyšel. Chlapci z Brna by na ni měli mít zbrojní pas.  



Skladby Insanie vycházejí z hard core a metalu, ale nabízejí i punkové pasáže či rockové melodie, prostě crossover. Jsou divoké, agresivní, tvrdé, občas velmi syrové, ale nepostrádají ani klidnější momenty, výrazné melodie, hravost a chytlavé refrény.    

Zběsilá jízda, průplach hlavy

Již úvodní Božská komedie nabízí zběsilou jízdu, průplach hlavy. Skvěle šlapající rytmika, tvrdé kytarové riffy, melodické klávesy, nápaditá práce s dynamikou i stavbou písně. Stejně energický song Ať shoří v pekle všechny kapely světa! opět propojuje syrovost s melodičností. Ač se tomu nechce věřit, Nejsvětější trojice je ještě tvrdší, prostě hardcoreový nářez.  

Syrovost písně Píšu ti švabachem funkčně narušují vstupy naivního dětského zpěvu a hiphopové pasáže, Sfoukni za mě svíci přináší klasický rock s až popovou melodičností. Bioprodukt podsvětí představuje návrat k tvrdosti a syrovosti a těmto charakteristikám zůstává Insania věrná až do konce této mimořádně sevřené desky.  

Ve druhé polovině patří k nejsilnějším Základy zla, ďábelský metal s punkovými pasážemi, melodická vypalovačka Démoni jsou mezi námi, syrový song Ďábel pode mnou a největší hitovka Neprojdou! Ale každá z tuctu skladeb je po všech stránkách vybroušený, originální diamant, který má trvalou hodnotu.  



Kapela se může opřít také o výrazný zpěv charismatického frontmana a kytaristy Polyho. Je stejně úderný, přímočarý, samozřejmý a dynamický jako muzika a přesvědčivě vystupuje v rolích ďábla, kazatele, proroka nebo anarchisty.  

Naše hudba je hnusná, jedovatá

A pak tu máme texty, které mnozí označují za největší devízu skupiny. Já osobně je považuji s hudbou za rovnocenné, tvoří dokonalou symbiózu. I ony jsou plné protikladů, drsných obrazů, provokací, ale také humoru, hlavně cynického a sarkastického, a nadhledu. Nápaditým a svérázně poetickým způsobem kopou do všeho kolem sebe, do společnosti, boha, policajtů, andělů, do davu i jednotlivců. 

 A také do sebe. „Jsme čistej produkt podsvětí. Jsme zbraně hromadnýho ničení. Hudba od nás je jedovatá." Nebo: "Televizní národ miluje zábavu, která je vkusná. Tolik lásky nelze unést, proto naše hudba je hnusná." Jen peklo ušetří, i když je vlastně zbytečné, protože svět jsme schopni si zničit sami. „Démoni jsou mezi námi, peklo osiřelo, mami! Až na to, že jsme konec světa chtěli produkovat sami!"  



„Prosím, sfoukni za mě svíci, až nebudu mít co říci," zpívá Poly. Ať to nikoho ani nenapadne, Insania má pořád co říci. A dělá to neodolatelným způsobem.