Bratislavské trio Walter Schnirzelsson na sklonku loňského roku vydalo své druhé plnohodnotné album s názvem „Sugar Kids Won't Stop Screaming”. Tato rocková parta se vyznačuje hudbou s velmi pozitivními vibracemi a protože rock’n’roll, který uvádí jako svůj žánr, je velmi generalizovaný termín, přisoudil bych jim nálepku indie rockové skupiny.

To ovšem není nic podřadného. Při poslechu nové desky se do povědomí dere myšlenka letních festivalů, pohodové nálady a klidu. Walter Schnirzelsson znějí velmi „britsky”, pro které je indie rock prakticky národní devizou, avšak dělají si to hezky po svém. Zatímco úvodní skladba „Short Story”, která je i jediným singlem z desky, je jako vystřižená z katalogu ostrovní tvorby, například píseň „Higher” je načichlá kytarovou progresí a vysokou melodičností. „Sugar - Our Kids Gonna Kill Us” je zase říznutá právě tím syrovým rock’n’rollem a nabízí ryzí garážový zvuk ve stylu švédské scény a kapel jako The Hives nebo Royal Republic. Heslo „v jednoduchosti je krása” je v případě slovenské party potřeba několikrát podtrhnout.

Patrně nejvíce pohodové písně na desce jsou „It’s Always Sunny in My Hometown” a „On Deadly Ground”. I když si názvy skladeb zásadně protiřečí, oba songy stojí na příjemně melodických kytarových základech a chytlavých refrénech. Harmonika odstartuje do rhythm & blues oděnou věc „Somniloquist and the Sleeping Orchestra” a opět svou jednoduchostí dává vzpomenout na energii a kytarovou zručnost amerických The White Stripes. Výrazný blues rockový nádech mají i skladby „Everything Is Alright” a „Lifetime Goals”. Walter Schnirzelsson umí zabrousit i do hlubokých a nevyzpytatelných alternativních vod, přičemž největší ponor je zaznamenán na skladbě „Cabal”. Závěrečná „Perfumed Penury” má pro změnu až pop punkovou atmosféru, kterou utne pořádně špinavé grungeové kytarové sólo. Kytarové sténání symbolicky ukončí i celou desku.

Přiznám se, že Walter Schnirzelsson jsou pro mě neznámou kapelou. Poslech „Sugar Kids Won't Stop Screaming” mě však příjemně překvapil svou pestrostí. Hudba této trojice stojí pevně na kytarových vyhrávkách a melodiích a ačkoliv je indie rock prominentním žánrem, pánové sahají i do jiných, alternativních poloh. Jejich tvorba je svěží, živá a působí světovým dojmem. Nevím, do jaké míry kapela zasadila kořeny v České republice, ale jsem přesvědčen, že mají kapacitu na to, stát se klubovou stálicí u nás i na Slovensku. Tam už stálicí patrně jsou.