Citlivé srdce a nápadité beaty. To je nové album kapely Kryštof.

Název nového alba kapely Kryštof Srdcebeat si lze vyložit několika způsoby, což je na něm přitažlivé. „Můj srdcebeat jen pro tebe nechám znít," zpívá Richard Krajčo v titulním songu, takže láska je jasná. Zároveň ale název charakterizuje vyznění celé nahrávky. Většina textů se točí kolem srdce, tedy vztahů, prožívání, lásky, věrnosti .... Hodnot a pocitů, které Krajčo poměřuje prostřednictvím srdce. Deska je pak plná beatové hudby, kde četná elektronika tvoří dokonalou symbiózu s klasickými nástroji, a společně vytváří prvotřídní zvuk, srovnatelný se špičkovými zahraničními deskami.    



Moderní zvuk je právě to první, co posluchače na novince Kryštofa bouchne do uší. Američtí producenti Yaron Fuchs a Ido Zmishlany, kteří s havířovskou kapelou spolupracovali již na tři roky starém Inzerátu, si pohráli i s těmi nejmenšími detaily, proto album působí ve všech směrech dotaženě. Popový střední proud zde žije vedle písničkářství a taneční muziky, silné emotivní pasáže se střídají s diskotékovým rytmem, výrazné syntezátory dodávají písničkám lehkost a vzdušnost.    

Seběvědomá kapela se za pop nestydí

Takhle nějak by měla znít moderní, sebevědomá kapela, která se nestydí za to, že dělá kvalitní popovou muziku. Základem jsou ale pořád silné, na výrazných melodiích, invenčních rytmech a chytlavých refrénech vystavěné písničky, které jsou obaleny do zvukově bohatého kabátu. I proto působí svěže a v kontextu tuzemského meinstreamu i odvážně a novátorsky.

Promakané aranže, kdy každý nástroj je dobře čitelný a přitom všechny působí celistvě, se projevují již v úvodním songu Každé ráno. Ve středním tempu se ubírající skladba pracuje velice nápaditě s dynamikou, baladické pasáže přecházejí naprosto přirozeně v temperamentnější, popové. Taneční Srdcebeat představuje výraznou melodickou lahůdku s chytlavým diskotékovým rytmem, vygradovaná Tak pojď hledat břeh směřuje od folku ke svižnému, živočišnému, dechy ozdobenému pop rocku.   

Intimní balady i dravé pecky

Přiznání nabízí dojemnou, citlivou, přitom však vnitřně velice energickou baladu, kterou osvěžuje nejen vokál Lenny (netypicky v češtině), ale především nápaditá baskytara Fernanda Saunderse. Výrazný refrén zdobí Otázky, zajímavě tepající rytmus zase pestrou skladbu Vysněnokrajina. Na silných emocích je vystavěna naléhavá, intimní balada Toužím, otevřeněji působí místy temperamentnější písnička Mou vinou. Při podzimním halovém turné kapely bude fungovat dokonale.    

Invaze je jedinou přímočarou, rockovou, dravou, živelnou peckou na Srdcebeatu. Má obrovský drive, spád, tempo a dokazuje, že Kryštof stále ještě umí i trochu špinavější, syrovější, drsnější songy. Protipól tvoří závěrečná milostná balada Ty a já, která se opírá o romantický zvuk klavíru, výraznou melodii a naléhavý zpěv Richarda Krajča.    



Texty plné emocí se točí kolem vztahů, nejsou prvoplánové, ale přesto neztrácejí na srozumitelnosti. A občas probleskne perlička, která při zapojení fantazie posluchače má ambice vyvolávat jasné a silné asociace. „Zda brečím aspoň když jsem sám." „Můj středobod je kout." „Všude kolem moře, tak pojď hledat břeh."    

Srdcebeat je možná nejlepší popovou nahrávkou, která u nás kdy vznikla. Ambiciózní Kryštof má energie na rozdávání a na novou desku lze stejně přirozeně tančit jako ji soustředěně poslouchat, neboť až opakované poslechy odkrývají další a další zajímavé a funkční zvuky a vazby. Už teď jsem moc zvědav, jakým směrem se bude ubírat další nahrávka kapely.
Foto: Georgi Stojkov