Chili papričky stále pálí - recenze z koncertu

V tomto roce se k nám sjíždí velké množství současných i bývalých megahvězd toho největšího ražení. V srpnu jsme přivítali už druhou velmi vzácnou návštěvu. Po senzačních Foo Fighters nás navštívila legendární funk-rocková čtveřice RED HOT CHILI PEPPERS. Jedna z nejoriginálnějších formací současnosti se vloni vrátila po roční pauze s albem I'm With You, které rozhodně nepatří mezi brakové zboží. Zároveň zaznamenali změnu sestavy na staronovém místě. Problémový kytarista John Frusciante, který opustil kapelu kvůli drogové závislosti v roce 1990 a na chvíli uvolnil místo Dave Navarrovi, znovu odešel a jeho místo obsadil Josh Klinghoffer. S ním také „papričky" nahrály comebackové album a dle jejich slov byl Josh novým motorem a impulzem při jeho nahrávání. Sedmadvacátého srpna se tak milovníci všemožných hudebních stylů sjeli do pražské Synot Tip Arény, aby se přesvědčili, zda-li papričky stále pálí.

Úderem osmé hodiny se tisíce lidí dočkalo a v příjemném počasí přivítalo bouřlivým potleskem své hrdiny. Já na místo činu dorazil o pár minut později za burácení hitovky Around the World. Přišel jsem tak o nešťastně zvolené předskokany Charlie Straight a AAAL, a také o otvírák koncertu, píseň z nové desky Monarchy of Roses. Hned jsem zaujal dobrou pozici a očekával velkolepou show. Současné turné Red Hot Chili Peppers je svým způsobem unikátní, jelikož kapela v jeho průběhu výrazně hýbe setlistem. Většina kapel na turné své setlisty vůbec nemění, nebo jen velmi lehce. RHCP naopak mění setlist koncert od koncertu, a tak člověk nemůže dopředu vědět, co daný večer uslyší. Samozřejmě každá kapela má své šlágry, které zkrátka zahrát musí, jinak by je fanoušci hnali na pranýř. I ty velké hity ale RHCP střídají. Kupříkladu na tomto turné na jednom koncertě neuslyšíte zároveň Otherside a Scar Tissue nebo Dani California a Snow (Hey Oh), ale vždy jen jednu z dané dvojice. Také počet věcí z nové desky se liší, i když se zdá, že se v tomto setlist už ustálil na dvě verze.

Těžko v případě RHCP mluvit o něčem jiném, než o hitech, protože hned v úvodu jich zaznělo hned několik. Kromě úvodní nové Monarchy of Roses, zazněly z nové desky výborná Look Around, která je nasáklá „starými" papričkami. Z těch známějších to byly např. zmíněná Otherside, Around the World nebo nesmrtelná odrhovačka Can't Stop. Ústředními postavami byli zpěvák Anthony Kiedis a svérázný basák Flea. Těch bylo všude plno a byla opravdu radost je sledovat. I přesto, že už to jsou padesátníci (kromě kytaristy Joshe) a při detailech na jedné z obřích obrazovek už ta léta byla vidět, dělali opravdu fantastickou show. Na chvíli se nezastavili, skákali, tancovali, pařili, zkrátka se bavili. Proběhly veškeré legendární kreace, které známe z klipů. Fleův „headbang" s vyšpulenou pusou, neustálá práce nohou a s Kiedisem i všemožné tance a přemety. To vše při skvělé hře na basu, popř. zpěvu. Trochu stranou byl právě nováček Josh Klinghoffer, který celý koncert musel prosedět před mohutnou bicí soupravou, kde fantasticky pracoval Chad Smith ve svém typickém „Smithovském" baretu. Ne že by se Josh nechtěl zapojit do klukovin s Kiedisem a Fleou, bohužel mu v tom zabraňoval zlomený prst na noze. Přesto odváděl skvělou práci, hrál precizně a bezchybně se věnoval i doprovodným vokálům, kterým John Frusciante pomohl proslavit hity Can't Stop nebo Dani California. Druhá jmenovaná také zazněla již mezi prvními a sklidila velmi slušný ohlas. Do poloviny koncertu jsme slyšeli ještě další písně z pět let starého alba Stadium Arcadium, slušné Wet Sand a překvapivě i moje srdcovka She's Only 18. Nemohla chybět ani hlavní singlovka z nové desky The Adventures of Rain Dance Maggie. Anthony Kiedis, který si pro comebackové turné nechal narůst slušivý knírek, působil velmi sebejistě a v jeho zpěvu opravdu nebyly žádné trhliny. Svým výkonem musel přesvědčit všechny pochybovače o své aktuální pěvecké formě. Co se týče práce frontmana to ale už tak růžové nebylo. Za celý koncert směrem k fanouškům nepronesl jedinou větu, a hlavním řečníkem tak byl neúnavný Flea, ale ten také nemluvil mnoho. Za kapelu hovořila jejich muzika. A to jasně a zřetelně.

Druhou polovinu koncertu odstartovala energická Right on Time ze slavného alba Californication. Setlist byl sestaven velmi hravě a zasahoval až k dvacet let starému albu Blood Sugar Sex Magik, ze kterého zazněla naopak plíživá a trudnomyslná Under The Bridge. Dalším zástupcem nové desky byla novátorská Factory of Faith, která ukazuje novou tvář Red Hot Chilli Peppers. Velmi mě potěšila i moje oblíbená technická Higher Ground, tedy cover song od Stevieho Wondera, kterou jsem v setlistu rozhodně nečekal. Závěr základní hrací doby obstarala dvojice megahitů, jež minuly asi málokoho. Tím prvním byla pohodová Californication, která má naprosto revoluční klip. Diváci byli u vytržení a jejich nadšení ještě umocnila následující pecka By the Way. Ač jsou tyhle písně už dost ohrané, pořád je to čirá hudební genialita a naživo je to naprostá bomba. Po By the Way následoval odchod a kapela si dávala docela načas, než se vrátila.

Nejdříve se objevil brazilský perkusista, který kapelu doprovázel a se kterým později vtipkoval a jamoval Chad Smith. Pak přišel nezbeda Flea. Po rukou. Až se konečně vrátil zpět na nohy, popadl baskytaru a poté všichni odstartovali dvě starší písně z Blood Sugar Sex Magic. Jednalo se o stařičké Sir Psycho Sexy a cover písně They're Red Hot od Roberta Johnsona. Místo grandiózního návratu na scénu tak přišly dost neznámé písně při kterých pánové často sklouzli do prostého jamování a byla to poměrně nuda. Po skvělé By the Way, kdy vyklidili pole a atmosféra byla fantastická, to pánové trochu zabili. Nicméně, tohle byl jediný slabý moment celého koncertu. Po dlouhém nezajímavém návratu se konečně vrátili ke standardnímu hraní a zahájili poslední věc z nového alba, kterou byla Ethiopia. Úplně poslední věcí byla zase poslední relikvie z průlomového alba Blood Sugar Sex Magic, snad první velký hit kapely Give it Away. Tam opět Anthony ukázal své pěvecké kvality. Po ní už následovala jen krátká rozlučka a závěrečný proslov Flea, který ze srdce poděkoval a apeloval na nás, abychom podporovali živou muziku, bez ohledu na žánry.

Necelé dvě hodiny koncertu amerických superstar ukázaly, že jsou ve fantastické formě a jejich pražská show bez debat patřila mezi to nejlepší, co jsem kdy v životě viděl. Pro mnoho lidí vytvořily nezapomenutelný zážitek a doufám, že pánům vydrží forma, nahrají další dobré album a třeba se k nám zase někdy vrátí.