Brutal Assault 2019: Den čtvrtý

Poslední čtvrtý den festivalu Brutal Assault přinesl kýženou změnu počasí. Jestli to byla změna k lepšímu nebo horšímu zhodnotil každý sám, nicméně já ji docela kvitoval. Zhruba od poledne začalo pršet a mrholení v různých intenzitách trvalo až do asi osmi hodin večer. Déšt byl dost hustý na to, aby byl nepříjemný a vytvořil značně blátivé prostředí, avšak nebyl tak silný, aby se nedalo zůstat venku a sledovat muziku. Co se kapel týče, budu opakovat komentář z loňského roku a označím sobotu jako "den zbytků”. Kromě tří kapel v rozestupu asi čtyř hodin jsem papírově měl prakticky volno. O to více skupin jsem v sobotu mohl objevit.

Japonské senzace opět zasahují


První kapelou, která způsobila poprask byla tuzemská goregrindová stálice Gutalax. Ti hráli jako vůbec první kapela dne už o půl jedenácté a jejich unikátní Toi Toi show bude v historických análech ještě dlouho zapsaná hnědým písmem. Surfující toitoika doteď koluje internetem a Gutalax si jistě znovu rozšířili základnu podporovatelů. Já už s nimi měl tu čest na festivalu Fajtfest a tentokrát jsem je úspěšně prospal.

Pro mě byli zajímaví až finští temní rockeři Counting Hours, které jsem však vlivem deště a nutných příprav na promočený den nestihl. Do areálu jsem dorazil až za burácení brutal technical metalových Cytotoxin z Německa, kteří zrovna rovnali se zemí Sea Shepherd stage. Tohle jako festivalový budíček zapůsobilo perfektně a navzdory deštivému počasí jsem byl díky jejich devastující tvorbě vzhůru jako nikdy předtím.

Můj první řádný koncert finálního dne proběhl na Jägermeister stage v podání japonského metalového orchestru Vampillia, kteří podobně jako předevčírem Diablo Swing Orchestra nabídli muziku napříč žánry. Tady to však bylo v mnohem tvrdším podání. Ačkoliv desetičlenná sebranka přivezla houslistku i klávesy, všechno přeřval výrazný zpěvák a výsledný zvuk orchestru příliš nevynikl. Ani tato početná parta se však nenechala zahanbit a předvedla velmi agresivní a energickou show, která se mohla směle měřit s krajany z Crossfaith ve středu nebo Crystal Lake ve čtvrtek

Vampilliu jsem krátce před koncertem opustil, jelikož mě čekal rozhovor s americkými temnými progresivci Oceans of Slumber, kteří hráli zanedlouho. Rozhovor pro vás brzy zveřejníme. Když bylo hotovo, na chvíli jsem se zastavil u německých thrash metalových Exumer na Sea Shepherd stage. Thrash metalu však za celý festival bylo více než dost a Exumer mi bohužel přišli nejméně zajímaví ze všech předchozích. Příliš mě to nemrzelo, jelikož brzy začínalo něco mnohem lákavějšího.

Autor videa:  Wickedtempo

Deštivé počasí znepříjemnilo pobyt všem bez výjimky


Na Obscure stage byl nachystán koncert právě Oceans of Slumber. Progresivní kapela z Texasu je další z těch žánrově těžce zařaditelných uskupení. Jejich potemnělé a melancholické skladby jsou zpravidla delší, než je zvykem a obsahují vlivy mnoha žánrů. Není to typický metal nebo rock, jelikož zpěvačka Cammie Gilbert má tak nezaměnitelný hlas, že v něm najdete hned několik hudebních výrazů. Jsou tam prvky doomu, progresivního metalu i alternativního rocku, avšak výrazně se hlásí i soul nebo gospel. Oceans of Slumber jsou zkrátka crossoverem zasahujícím i mimo metalová spektra, přičemž hlavní doménou této party je zádumčivá a depresivní atmosféra. Tou je aktuální deska "The Banished Heart” plná a právě z ní se hrálo nejvíce. Ať už šlo o eponymní skladbu, „No Color, No Light”, „The Decay of Disregard” či starší pecku „Winter”. Vše bylo bezchybně podpořené výtečným bubeníkem Dobberem Beverlym i klávesistou Matem Alemanem. Pozadu nezůstali ani krotitelé strun, kteří v kapele působí jen velmi krátce z důvodu letošního personálního zemětřesení. 

Sklíčenou atmosféru zkrátka Oceans of Slumber navodí okamžitě a vytrvalý déšť tento pocit jen podtrhl. To bylo však jediným "pozitivem” aktuálního počasí. Protože se koncert odehrával ve stanu, nacházelo se v něm spoustu lidí, kteří nepřišli na koncert, nýbrž se přišli schovat před provazy vody. Zejména v zadních částech si tak místo sledování američanů návětavníci povídali a užívali čas po svém, což výrazně narušilo vytvořenou temnou atmosféru koncertu. Z tohoto důvodu jsem po Oceans of Slumber odcházel lehce rozhořčen. Každopádně kapela předvedla skvělý výkon, který dokonale korespondoval s charakterem jejich skladeb.

Následující hodinu jsem si opět rozdělil na půlky. První půlku jsem věnoval další black metalové superskupině na Sea Shepherd stage, kterých se letos představilo hned několik. Rune Eriksen (ex-Mayhem), David Vincent (ex-Morbid Angel) a Flo Mounier (Cryptopsy) čtyři roky tvoří mezinárodní trio Vltimas (čti [Ultimas]). Tito tři pánové přenesli své brilantní death-black myšlení do nových skladeb a představili kapelní debut "Something Wicked Marches In”. Na Brutalu předvedli metalové krupobití a zpěvák David Vincent celý koncert zářil svým hlubokým vokálem darovaným od samotného vládce pekel. Vltimas v deštivém počasí vyčarovali skvělou atmosféru plnou temných tónů.

Po krátké návštěvě hlavního nádvoří jsem se zase vrátil k Obscure stage, kde svoji invazi dokončovali talentovaní muzikanti z Japonska. Pro změnu další orchestr s příznačným názvem Violent Magic Orchestra je opět mišmaš všeho možného. Není tajemstvím, že japonci rádi experimentují s elektronickými efekty a tady to umělci dokázali dostat na úplně nový level. Metalová vřava totiž žhavě koketuje nejen s elektronikou, ale i s noisem a výsledkem je brutální a skutečně násilný kravál. Nějakým záhadným způsobem to však funguje skvěle a ačkoliv jsem se po jejich koncertě cítil zneužitý v mnoha směrech, byl jsem i velmi pozitivně naladěn.

Autor videa: ecnuls

Změna programu přišel vhod


Podstatně klidnější pobyt proběhl ve společnosti amerických instrumentální djentových mágů Animals as Leaders na Jägermeister stagi . Toto trio je již dlouho zavedenou značkou na poli progresivního metalu a dle očekávání přilákalo početné publikum navzdory sílícímu dešti. Kytarista, tvůrce a hlavní mozek skupiny Tosin Abasi předvádí na svůj nástroj neuvěřitelné věci a sledovat ho při práci je potěcha i utrpení každého aktivního muzikanta. Divák nad jeho technickou zdatností může jen nevěřícně zírat a obouručně si držet čelist na svém místě. Pozadu nezůstává ani baskytarista a druhý kytarista v jedné osobě Javier Reyes, který díky technickým možnostem může jedním nástrojem produkovat jak tóny doprovodné kytary, tak i bublající baskytary. Bubeník Matt Garstka je nechtěně v pozadí celého projektu, avšak bez jeho strojového tempa a strhujících zvratů by tvorba Animals as Leaders nemohla mezi dychtivé fanoušky proniknout v celé své kráse. Ani jeho drobný technický problém, který postavil Tosina Abasiho do nepříjemné situace komika, nepřetrhl nit a koncert dynamicky pokračoval dál. Tady se nedá nic dalšího popsat slovy, tady se může jen hluboce a pokorně uklonit.

Poslední zvědavá návštěva Obscure stage patřila skotské folk black metalové formaci Saor. Kapela jednoho muže Andy Marshalla vypráví trudnomyslné black metalové příběhy pro osamělé toulky zamlženou, deštivou a zvlněnou krajinou skotské vysočiny. I pro něj počasí hrálo ideálně do karet při vytvoření sklíčené atmosféry. Dlouhohrající metalové eposy doprovázel growlovým "štěkáním” a přestože jeho hlas zněl jakoby vycházel zpod hladiny slavného jezera Ness, nejvíce mě zaujaly kvílící melodické kytary v pozadí. Tvorba Saor jsou i plné měnícího se tempa a nálad, včetně nahraných ženských vokálů, což vytvořilo neobyčejně zajímavou až fantastickou hudební kulisu.

V druhé polovině posledního dne přišla druhá zásadní změna (Tou první bylo zrušení koncertu Deicide ve čtvrtek), která někomu udělala radost a jiného zase příliš nepotěšila. Já patřil do té druhé skupiny fanoušků. Black grindoví britové Anaal Nathrakh měli při cestě na festival zpoždění a tak jejich místo v sedm večer zaujali norsko-američtí industriální Combichrist. Ti původně měli hrát až o půl druhé v noci jako poslední kapela na hlavních pódiích a upřímně jsem se obával, že mě nedostatek energie už nedovolí si jejich koncert užít. Na Sea Shepherd stage se tak místo grindové vřavy tancovalo. 

Combichrist totiž předvedli naprosto skvělou elektrometalovou párty, při které konečně odehnali i nepříjemné dešťové mraky. Zpěvák Andy LaPlegua neustále burcoval diváky, aby ze sebe vydali veškerou energii a všechny trable nechali v divokém kotli. Tvorba této party lehce evokuje švédské Deathstars, nicméně co se pódiové prezentace týče, Combichrist hrají na mnohem pozitivnější notu. Elektroniky je více, chytlavých pasáží také a hlavně množství energie, která cirkulovala mezi pódiem a publikem, by mohla po zbytek týdne pohánět celou Českou republiku. Kromě zpěváka nejvíce vyčníval bubeník Dane White, kterého prostě nebavilo jen sedět a tak si vzal jeden ze svých činelů do ruky a dobrou polovinu koncertu odehrál ve stoje. Velmi divoký cirkus rozpohyboval celé početné publikum a ti, kteří měli chuť pařit až do rána se o nedostatek energie nemuseli obávat. Přesně takto si představuji industriální metalovou podívanou.

Po krátké přestávce jsem pokračoval opět na Sea Shepherd stage na koncert řeckých black metalových Rotting Christ. I oni patří mezi black metalovými kapelami mezi ty nejznámější, ačkoliv na konci 80. let začínali ve zcela jiném grindcorovém prostředí. Moderní éra Rotting Christ spočívá v melodičnosti a propracovaných pestrých melodií, které pojí s temperamentním jižanským folklórem. Koncert na Brutalu pod rouškou tmy doprovázely i ohňové efekty, které vkusně korespondovali s výbušností jejich muziky. Zpěvák Sakis Tolis byl ve skvělé formě a evidentně také v dobré náladě, jelikož si s chutí užíval vřelého přijetí publika. První řady se mohli v jejich plamenech i rychleji osušit a to za prvotřídního melodického black metalu, který rozhodně nepůsobí prvoplánovaně. Jako úvod do posledního festivalového večera Rotting Christ zafungovali skvěle.

Co se mého festivalu týče, Rotting Christ budiž poslední kapelou čtyřiadvacátého ročníku. Následující převážně death či black metalový program mě minul a tak jsem odmítl žánry mému srdci vzdálené, jako grindcorové Napalm Death, black metalovou Mglu nebo deathové Carcass a zmíněné Anaal Nathrakh. Závěr festivalu se tedy obešel beze mě a tak po poslední písni Rotting Christ zbývalo jen poslední pivo, poslední večeře a poslední pohledy uvnitř josefovské pevnosti. Místa, které tisícům lidí přirostlo k srdci a kam se každoročně vrací za skvělou muzikou a skvělými zážitky. Těch čtyřiadvacátý ročník opět nabídl bezpočet a my se už můžeme těšit na metalové oslavy pětadvaceti let tohoto unikátního metalového svátky uprostřed Evropy. Na příští rok jsou už nyní potvrzení například Dark Funeral, Asphyx, Myrkur, Nocturnus AD nebo tuzemská parta provokatérů Hentai Corporation. Naviděnou v roce 2020.

Nejlepší kapely druhého dne:

1: Oceans of Slumber
2: Combichrist
3: Animals as Leaders


Autor videa: besinhell

Autoři fotografií: Radek Holeš & David Surovec, se svolením festivalu Brutal Assault
GALERIE

Související obsah:

» Brutal Assault 2019: Den první   (David Malý, 12. 08. 2019)
» Brutal Assault 2019: Den druhý   (David Malý, 13. 08. 2019)
» Brutal Assault 2019: Den třetí   (David Malý, 16. 08. 2019)
» Brutal Assault 2018 - Den první   (David Malý, 16. 08. 2018)
» Brutal Assault 2018 - Den druhý   (David Malý, 21. 08. 2018)
» Brutal Assault 2018 - Den třetí   (David Malý, 02. 09. 2018)
» Brutal Assault 2018 - Den čtvrtý   (David Malý, 07. 09. 2018)


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
WWW Neurobeat zahrají na náplavce před nákladní lodí Altenburg 1964
19.09.

WWW Neurobeat zahrají na náplavce před nákladní lodí Altenburg 1964

WWW Neurobeat si po delší odmlce připravili samostatný koncert. Zahrají 26. září v Holešovicích na náplavce před dočasně...


Martin Geišberg predstavuje svoju novinku, Na Modrej Planéte, v tanečnejšom duchu
19.09.

Martin Geišberg predstavuje svoju novinku, Na Modrej Planéte, v tanečnejšom duchu

Známy slovenský dramaturg, režisér, pesničkár Martin Geišberg prichádza spoločne s inštrumentalistom Danielom...


Měchpijádu v Měcholupech ukončil rockový koncert
19.09.

Měchpijádu v Měcholupech ukončil rockový koncert

Tradiční sportovně zábavný den bývá v Měcholupech u Nepomuka zakončený rockovou tečkou. Nejinak tomu bylo i 14. září...


Lindsey Stirling zamíří pomocí virtuální reality do Universa
19.09.

Lindsey Stirling zamíří pomocí virtuální reality do Universa

Lindsey Stirling, americká houslistka, zpěvačka, tanečnice a skladatelka v jedné osobě, se po dvou letech...


Ofenbach přivezou do Roxy pozitivní energii
18.09.

Ofenbach přivezou do Roxy pozitivní energii

Francouzské hudební duo Dorian Lo a César de Rummel, které zná celý taneční svět jako Ofenbach, se vrací...


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
The Secret
30.08.

The Secret

» Parsons Alan

Patnáct let od alba A Valid Path přichází britský skladatel, hudebník a producent Alan Parsons s novou,...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru