Apocalyptic Love a průměrný hard rock zvučného jména

Slavný a přímo ikonický kytarista Slash po svém odchodu z řad Guns N' Roses v roce 1996 na rozdíl od Axla Rosea rozhodně nelenil a to se týká především poslední desetiletky. Ta přinesla rockovému světu jednak vynikající superskupinu Velvet Revolver, ve které se sešla téměř celá původní sestava "pistolí" spolu se zpěvákem Stone Temple Pilots, Scottem Weilandem, a jednak dvě Slashovy sólové nahrávky.

Výběr zpěváka? Trefa do černého

Po stejnojmenném a hvězdnými pěveckými hosty přímo natlakovaném albu z roku 2010 letos mistr s kloboukem přichází s regulérní nahrávkou Apocalyptic Love, nahranou v tradiční rockové sestavě a s jedním jediným zpěvákem. Hlasem Slashovi kapely se dle očekávání napevno stal vokalista jedinečných moderních rockerů Alter Bridge, Myles Kennedy, který si střihl dvě skladby už na minulé fošně a hlavně odzpíval celé poslední Slashovo turné.

Novinka je absolutně antiexperimentální a vyloženě tradicionalistickou deskou, ať už vezmeme v potaz kompoziční stránku věci, nebo i tu zvukovou s analogovým způsobem nahráváním. Kennedy zde zpívá většinu času ve výškách mnohem více než ve svém domovském působišti a ač by jeden mohl vidět paralelu s Axlem Rosem, celé to v kombinaci s klasickými bluesem nasáklými rockovými skladbami daleko víc připomenete zlatá 70. léta a éru kapel jako Led Zeppelin nebo Uriah Heep.

Natahovaná průměrnost

Bohužel, deska přes všechny formální klady není nijak extra dobrá. Zmíněné Mylesovy výšky jsou pro mě osobně spíše mínusem. Nemám rád tenorové hlasy a stejně tak proto budu mít vždycky radši Creed s grungeovým hlasem Scotta Stappa než právě Alter Bridge. Ale to je můj problém.

Hlavním neduhem alba je ale kritický nedostatek pořádných hitů. Takových, které maestro (když pominu éru Guns N' Roses) na deskách Velvet Revolver sypal z rukávu jak na běžícím pásu a které jsme našli i na minulé sólovce (bez ohledu na hlas, který danou skladbu nazpíval).

Všechny nové písničky jsou takové nijaké, obyčejné a navíc jich je rovnou patnáct na ploše celé hodiny, což je druhý hřebík do rakve Apocalyptic Love. Taková obyčejná rocková deska by mohla být fajn na ploše tři čtvrtě hodiny, ale takto bez pořádných hitů nebo opulentní kompozice v duchu November Rain je prostě neuposlouchatelná. Tenhle Slashův sólový počin je bohužel zklamáním a nezbývá, než se těšit na případnou trojku Velvet Revolver.