Aj mena ou bejby hel - recenze

Harlej na začátku svojí kariéry, to byl humor a nadsázka. A inspirace kultem popkultury – jejich texty se přímo hemží jmény slavných osobností, herců a zpěváků – vrcholem je milostný dryák Braunová.

Na Aj mena ou bejby hel, své první desce, jako by se ještě tvůrci trochu hledali, přesto je tu už jejich styl nezaměnitelný, i když ironické srovnávání s Kabáty mi ne vždy úplně sedí. Básnicky texty sice nejsou žádné skvosty, rýmy jsou často neumělé a občas dokonce zcela chybí, jenže ve výsledku je to skvělá zábava (třeba legendární Toník a Vladík nebo blbina Dárek) – a při nejednom pivečku si tvorbu jistě pořádně užila i kapela. Hudebně se taky vyřádili alkeholáci Ota Hereš a Tonda Rauer, i proto je deska poměrně přímočará a rokenrolová (ukázkové jsou v tomto směru Piliny).

Dokonalý pro podobnou úchylárnu je také Šafránkův zpěv odkazující na metalový původ a v jednoduchém, punkovém zvuku kytar tak velice výrazný - nejvíce asi v hned v úvodním Volání krve.