„Táta spíš naznačoval, ať se živím něčím jiným,“ říká Markéta Zdeňková.
Karel Souček, 06. 04. 2020
Skupina MarZ v čele
se zpěvačkou Markétou Zdeňkovou vydává eponymní album plné silných
příběhů. Markéta Zdeňková je mladá zpěvačka, kytaristka, písničkářka a dcera
známého jazzového pianisty Zdeňka Zdeňka. Hudbě se věnovala od útlého
věku a už ve třinácti letech začala skládat první písně s vlastními
českými texty. Její tvorba se pohybuje na pomezí žánrů folku a rocku a nabízí
širokou škálu témat od tajemného dědictví předků přes trable se stydlivým
milencem až po meditativní plavbu vesmírem. Především o hudbě jsme si s Markétou Zdeňkovou povídali.
Hudební knihovna: Vedl Vás Váš tatínek,
známý jazzový pianista, k hudbě od malička?
Markéta Zdeňková: „Nepoužila bych možná slovo vedl, ale přirozeně mě s ní seznámil.
Hrál si se mnou. Třeba mě vzal do svého studia a nechal mě nahrávat písničky,
co jsem uměla zpívat. Používal na to různé efekty a to mě bavilo. Taky jsem mu
občas natočila něco do večerníčku, kam psal hudbu. Když jsem ale začala
v první třídě jako mnoho dětí hrát na flétnu a později na kytaru, dohlížel
už docela přísně na to, abych pořádně cvičila. Na hudební „dráhu" mě ale nijak
nesměroval, spíš naznačoval, ať se živím něčím jiným, jestli to půjde."
HK: Jaký máte vztah k jazzové hudbě?
MZ: „Je určitě jedním z velkých vlivů
na můj hudební slovník. Provázela mě od dětství, kdy jsem chodila na koncerty
Vlasty Průchové, s níž táta hrál. Jazz pro mě dlouho měl její laskavou a
rozesmátou tvář. Později mě hodně ovlivnil poslech velkých zpěvaček jako např.
Billie Holiday, Elly Fitzgerald a dalších. Asi v 17 jsem se na tátův popud
začala učit první jazzové „standardy". Několik let jsme společně s tímto
repertoárem vystupovali a já po gymnáziu studovala na VOŠ Jaroslava Ježka
jazzový zpěv. Bavilo mě to a obohatilo, občas se při nějaké příležitosti
k těm písním ráda vracím. Přesto to vnímám tak, že v jazzu jsem vždy tak
trochu na návštěvě. Doma jsem ve svých písních."
HK: Jaké byly Vaše první písničky, které
jste začala skládat už ve třinácti letech? Čím se zabývaly? Vybavujete si
nějaký text?
MZ:„Vybavuji si jich dost, asi i proto,
že jsem měla možnost si je u táty nahrát. Má první píseň se jmenovala „Netušíš"
a napsala jsem ji z nešťastné lásky. Začínala sice podobně jako Slunečný
hrob, ale pak jsem tu harmonii rozvinula někam jinam a myslím, že to nebyl
špatný počin J „Tvůj stín dobře znám, ty netušíš, když odcházíš, tvou vůni cítím dál" -
to byl začátek."
HK: Kdy jste založila první kapelu a
vzpomínáte ještě na Váš úplně první koncert?
MZ:„Bylo mi patnáct a právě díky
nahrávkám z tátova studia, které jsem dávala jako vánoční dárek kamarádům,
si mě přes známé našel jeden klarinetista, Karel Snášel. S ním a
s kytaristou/baskytaristou Václavem Maškem jsme založili trio 2+1 (Dva
plus jedna) a náš první koncert byl na Dobříši v knihovně. Z tohohle
uskupení jsem vycházela dlouho, Vašek se mnou hrál snad deset let a dodnes jsme
dobří přátelé."
HK: Proč jste se duo rozhodla rozšířit na
regulérní kapelu?
MZ:„S trombonistou a zpěvákem Štěpánem
Janouškem jsme několik let hráli ve dvou. Je to poněkud neobvyklá nástrojová
kombinace, ale Štěpán je velice nadaný multiinstrumentalista a díky použití
některých efektů jako octaver na jeho hlas, takže občas může zpívat basu, nebo
jeho hře na perkuse, jsme z ní vytěžili hodně. Pomohlo mi to najít novou
tvář mých písní. U některých jsme přesto cítili, že potřebují větší zvuk. Taky
jsem si moc přála mít konečně kapelu s bicími, což jsem nikdy neměla J To,
že je nás víc, nám oběma dává větší volnost, nemusíme „táhnout" vše sami – já
doprovodem na kytaru a on zajišťováním všemožných rolí a efektů přes počítač.
Další členové navíc svými nápady a hrou obohacují písně o další rozměr. Přesto
občas např. v komornějších místech v duu stále hrajeme a baví nás to."
HK: Podle jakých kritérií jste do ní
vybírala muzikanty?
MZ: „My jsme se prostě potkali. Slyšela
jsem Štěpána, který už se mnou v té době hrál, v kapele Dalibora
Hrubeše, Divnotaj, a řekla jsem: takovou kapelu bych chtěla mít. No a protože i
klukům se naše hudba líbila, udělali jsme společný koncert a Dalibor mi svou
kapelu na pár věcí „půjčil" a sám je doplnil svou hrou na kytaru. No a tolik se
nám to líbilo, že jsme nemohli nepokračovat."
HK: Proč jste se rozhodla využít Hit-Hit,
kolik se Vám podařilo vybrat a na co jste peníze použili?
MZ: „Cílová částka na Hithtu, kterou jsme
díky našim úžasným fanouškům a přátelům vybrali, byla 150 000. Ta se o
docela dost sníží o různé poplatky, daně a náklady, ale díky grantu od
Ochranného svazu autorského jsme skutečně získali přibližně tento obnos. Jsme
za to velmi vděční, protože jiné investory nebo sponzory nemáme a platit vše ze
svého bychom asi nezvládli. I když se vybraná částka zdá velká, bylo třeba
ještě k ní něco přidat z peněz naspořených z prodeje minulého
alba. Natáčeli jsme ve studiu SONO, což je jedno z nejlepších studií u
nás, chtěli jsme, aby zvuk byl co nejkvalitnější. Troufám si tvrdit, že díky
Adamu Karlíkovi, který zvuk nabíral, míchal i masteroval, to tak je. I na obalu
jsme si dali záležet, obraz nám na něj zapůjčil renomovaný malíř Otto Placht.
Kromě studia a mixu jsme tedy peníze použili na náklady na grafiku obalu,
výrobu nosičů, PR a křest, až se bude moci uskutečnit."
HK: Obsahuje nové album výhradně nové
skladby? A jste výhradní autorkou?
MZ:„Písně jsou především z období
cca posledních 4 let. Jedna (Něco zvláštního) je z dob mých studií na VOŠ
Jaroslava Ježka, takže je zhruba 8 let stará. Ano, hudbu i texty pro MarZ píšu
výhradně já. Někteří kluci z kapely skládají taky, ale pro jiná uskupení.
Třeba Dalibor pro zmiňovaný Divnotaj nebo Štěpán pro vokální sextet Skety či
Janoušek-Wróblewski kvartet. On i všichni členové kapely se ale výrazně
podílejí na aranžmá skladeb."
HK: Proč jste za singl k videoklipu
vybrali právě Olymp?
MZ:„Hlavní kritéria byla: co nejkratší
čas (což u mých písní je těžké, většinou mají přes 5min), aby tam Štěpán hrál
na trombón, protože na něj je prostě vynikající a v poněkud odlehčenější
písni Kamaše, kterou jsme s klipem vydali na podzim, hraje na klávesy. Tak
nám Olymp nějak přirozeně vyšel."
HK: Už tušíte, co bude se křtem?
MZ:„Křest, který měl proběhnout 16.4. ve
Vile Štvanice, se samozřejmě kvůli situaci a opatřením v naší zemi posouvá
na neurčito. Aby ovšem CD dlouho nezůstalo nepokřtěné, využili jsme příležitost
pokřtít ho aspoň prozatímně na našem streamovaném koncertě pořádaném
iniciativou Nechoď ven v klubu U Staré paní. Ten proběhl 26.3., samozřejmě
bez diváků, a přenášel se on-line na www.nechodven.cz a na facebooku klubu. Dá se na webu zhlédnout i zpětně a každý den tam
probíhají další skvělé koncerty."
HK: Jak Váš tatínek Vaši hudbu hodnotí?
Líbí se mu?
MZ:„To se raději zeptejte jeho." (smích)
HK: Proč jste si
jako vydavatele vybrala právě Tranzistor?
MZ: „Tranzistor, který založil a vede náš
kamarád a skvělý bubeník David Landštof, má pod svým křídlem muzikanty a kapely
podobného ražení, jako jsme my. David s námi i v začátcích kapely
hrál a naše písně má rád. My i on jsme proto měli zájem spolupracovat a David
je náš velký pomocník především v oblasti médií, což my tohoto oboru
neznalí muzikanti potřebujeme a velice oceňujeme." (smích)