Skupina TOTO překračovala hranice hudebních kontinentů a do Afriky zamířila až ve finále koncertu
Karel Souček, 10. 03. 2018
Po téměř 19ti letech v Praze na konci února opět koncertovala
americká skupina Toto. I pro její druhé vystoupení byla příznačná
hudební elegance, obdivuhodně lehké překračování hranice mezi
hudebními styly a dokonale zvládnuté muzikantské řemeslo.
Minule kapela propagovala tehdy aktuální album Mindfields
(1999). Moderní hala Forum Karlín se nyní představila v rámci
oslav čtyřicetiletí od vydání prvého alba. Tomuto faktu
samozřejmě odpovídal zvolený repertoár. Toto sázeli jeden hit
za druhým, hybnější skladby prokládali zasněnými baladami a
během dvouhodinového koncertu zahráli také atmosférickou
instrumentálku Dune (Desert Theme) (1984) z alba vytvořeného
pro dobrodružnou sci-fi Duna.
Tenhle film stál spoustu peněz a stal se propadákem, zatímco
kapela z Los Angeles si po desítky let udržuje velmi solidní
standard své tvorby. Mohla se proto během koncertu vracet ke všem
etapám svého vývoje včetně období vzniku. Laťku si skupina
nastavila pořádně vysoko hned prvým, eponymním albem, které
vyšlo v roce 1978 a vyvolalo na rockové scéně v USA poprask tehdy
srovnatelný jen s debutem kapely Boston.
Ze zmíněné veleúspěšné desky pochází hit Hold The Line
(1978), dodnes hrávaný i v českých rádiích. Skladba s nápaditým
kytarovým rifem, v níž se střídají uvolněnější sloky s
úderným refrénem, zazněla hned po úvodní novince Alone
(2017) a přiměla publikum k bouřlivé odezvě. Zároveň navodila
příjemnou atmosféru, která vydržela až do závěrečného
přídavku The Road Goes on (1995).
Steve Lukather – frontman k pohledání
Asi největší zásluhu na vlnách pozitivní energie mezi kapelou a
fanoušky má brilantní kytarista a výtečný zpěvák Steve
Lukather, spoluzakladatel Toto. Coby správný frontman na sebe
strhával pozornost pohybem a celkovým projevem, zejména v
říznějších skladbách jako Lovers In The Night (1982) či
novou vlnou inspirovaná vypalovačka Stranger In Town (1984)
a postaral se o komunikaci s publikem. Děkoval mu za přízeň,
vybízel k tleskání či pobrukování do rytmu a s upřímnou
pokorou okomentoval původ několika dávných hitů, z nichž
skupina odehrála jen ukázky. Tento komornější blok, zařazený
zhruba v půlce koncertu, odehrál Lukather převážně na španělku,
s decentním doprovodem kapely a intimním nasvícením pódia.
Objevily se v něm úryvky z popové a funkem mírně sycené Georgy
Porgy (1978), z rozjuchané skladby ve stylu rockabilly Holyanna
(1984) či z velmi známé písničky Human Nature (1982): pro
album Thriller Michaela Jacksona ji napsal Steve Porcaro,
klávesák Toto.
Během pohodového večera kapela potěšila fanoušky i milostnými
baladami, kterými je pověstná. Zazněla třeba I Will Remember
(1995),křehká Lea (1986) či Angela
(1978), v níž se střídá zasněná pasáž s dravou kytarovou
mezihrou. Ale nejvíc se samozřejmě čekalo na trháky z
legendárního alba Toto IV, vydaného v roce 1982. Nejdřív
skupina skvěle vystřihla skladbu Rosanna (1982), která se
stala hitem „navzdory" své členité kompozici: po klidnějším
úvodu následuje emotivnější rozjezd, pak přijde až lehce
swingově znějící mezihra, která vyústí v hymnický refrén.
Pak spolu dokonale souzní klávesové a kytarové sólo a svou
vitalitou dávají skladbě emotivní náboj srovnatelný i s
Beethovenovou Ódou na radost. Jazzově rozvolněný závěr,
v němž kapela jako by jen lehce improvizuje, je originálním
završením skoro šestiminutového klenotu, který patří v
repertoáru Toto k těm vůbec nejblyštivějším.
Finále odstartovala písnička While My Guitar Gently Weeps
neboli cover skladby od George Harrisona ze slavných Beatles.
Lukather se svěřil, že právě on byl jeho vůbec prvým kytarovým
hrdinou a vzorem. Potom už došlo na další lahůdky ze „Čtyřky".
Houpavá Make Believe (1982) s jazzově znějícími dechy
potěšila, ale nemohla konkurovat nadšení, s nímž publikum
reagovalo na Lukatherovo hecování, zda je připraveno na
nejslavnější pecku Africa (1982). Po krátké perkusivní
předehře se naplno rozezněl jedinečný hudební leitmotiv a Toto
si rázem podmanili celou halu!
Je pikantní, že písničku s tak silnou a přitom nepodbízivou
melodií Lukather zprvu nepovažoval za atraktivní kvůli textu o
spasitelství přinášejícím déšť do vyprahlých míst Afriky.
Dnes ji považuje za zlatý poklad, díky němuž mají lidé pořád
o kapelu zájem. Píseň si s Lukatherem zazpíval (stejně jako na
desce) autor textu David Paich: zavalitý usměvavý chlapík s
cylindrem na hlavě, klávesák a spoluzakladatel kapely.
Nápaditá dramaturgie a vizuální střídmost
Jako zbytečné se ukázaly obavy některých fanoušků, že členové
Toto stejně jako minule neodolají chuti předvést svou virtuozitu
a budou zdlouhavě sólovat. Steve Lukather jen krátce naznačil, co
všechno umí; druhou krátkou a nenudící exhibici předvedl skvělý
perkusionista Lenny Castro. Koncert měl chytře vystavěnou
dramaturgii a muzikanti své dovednosti naplno vkládali do
jednotlivých písniček. Pokud jde o setlist, mohla v něm ještě
být hitová balada I’ll Be Over You (1986).
K dokonalosti přece jen několik věcí scházelo. Koncert mohl být
lépe nazvučen: v zachumlaném zvuku se chvílemi ztrácely některé
nástroje (flétna, perkuse či dechy). Prakticky nevyužité zůstalo
velké projekční plátno za kapelou. Kdo čekal ukázky z
videoklipů, záběry ze čtyřicetileté minulosti kapely nebo
momentky přímo z dění na pódiu, byl zklamán. Návštěvníci,
kteří stáli až vzadu za sedačkami, tak nemohli vidět emoce ve
tvářích hudebníků a detaily jejich muzikantského mistrovství.
Plátno během koncertu nabízelo jen působivé světelné efekty –
neobjevilo se na něm ani neoficiální logo skupiny v podobě
mytického meče.
Sečteno a podtrženo, Toto odehráli v Praze skvělý koncert, který
letos možná bude patřit mezi ty nejpovedenější.
Co o kapele možná nevíte
- Název bývá vysvětlován dvěma způsoby. Toto je pes dívky
Dorotky z pohádkové knížky Čaroděj ze země Oz a zároveň
odvozenina ze skutečného příjmení Toteaux zpěváka Bobby
Kimballa.
- Členové skupiny patří k nejvyhledávanějším studiovým
hráčům. Hostovali na několika tisících albech (bez přehánění!),
ke spolupráci si je zvaly hvězdy jako Joe Cocker, Cher,Michael
Jackson, Aretha Franklin, Eric Clapton či Bonnie Raitt. Jeden údaj
za všechny: zesnulý Jeff Porcaro stihl v letech 1975–1990 zahrát
na bicí a perkuse na 650 albech, což znamená průměrně jednu
desku týdně. Ještě vyšší čísla lze najít u kytaristy Steva
Lukathera a klávesáka Davida Paiche.
- Skupině se nevyhýbají personální krize a tragické události.
V srpnu 1992 zemřel ve 38 letech Jeff Porcaro, spoluzakladatel
kapely, na následky otravy po celodenním práškování své
zahrady. Výraznou postavou byl Bobby Kimball, vynikající zpěvák,
jehož hlas dominuje na prvních čtyřech albech. Potýkal se však
s alkoholem a drogami, a proto byl z kapely v roce 1983 vyhozen.
Vrátil se do ní koncem 90. let, aby své umění předvedl i na
prvém koncertu Toto v Česku v říjnu 1999. V roce 2008 se skupina
rozpadla, ale Steve Lukather ji o dva roky později dokázal obnovit.
V březnu 2015 zemřel baskytarista Mike Porcaro.
- Publicisté často zařazují Toto mezi kapely hrající tzv. adult
oriented rock (AOR). Jde o širokou škatulku určenou hlavně pro
skupiny ze severní Ameriky, které kombinují hutný, až
hardrockový kytarový základ s klávesami a usilují o hudební
noblesu založenou na muzikantské virtuozitě, bohatém aranžmá a
kompoziční eleganci, někdy až okázalosti. Texty písní
pojednávají o běžných tématech jako zamilovanost, partnerské
vztahy, radost ze života, pocity z koncertování a údělu rockové
hvězdy, ale jsou napsány „dospěleji": odrážejí se v nich
pocity a myšlenky zaměřené na věkově starší posluchače,
nikoli na teenagery.
- Termín AOR vznikl na konci 70. let a úzce souvisí s tehdejším
masivním úspěchem kapel Foreigner, Asia, Boston, Styx, Toto,
Journey či Saga. Jde tedy o výraz pro zámořský rockový
mainstream z doby, kdy se v popmusic už hlásila o slovo nová vlna
a v USA bylo na samém vrcholu disco.
- V Česku nemají skupiny hrající AOR velkou fanouškovskou
základnu. Ani ty nejslavnější u nás proto nikdy nekoncertovaly:
promotéři nechtějí riskovat propadák. Výjimkou jsou jen Asia a
Toto. Ovšem pokud jde o Toto, jen zpola zaplněná Malá sportovní
hala při jejich premiéře v říjnu 1999 vzbudila u novinářů
oprávněně obavy, zda si v budoucnu vůbec ještě někdo troufne
je k nám znovu dovézt. Po dlouhých letech tedy přišlo velké
překvapení v podobě výročního koncertu Toto ve Foru Karlín.
Nečekaná byla i solidní návštěvnost: místa k sezení byla
zcela vyprodána a prostory ke stání i v patrech slušně zaplněny.
Dočkáme se někdy i kapel Foreigner, Boston nebo Journey?
Autor reportáže: Miloš "Bob" Pelikán
Autor fotografií: Jaromír "Zajda" Zajíček, odkaz na celou fotogalerii