Progres 2 se za trendy nehoní, přesto je jejich Tulák po hvězdách velice aktuální

Recenze alba : Tulák po hvězdách

Album: Tulák po hvězdách

Interpret: Progres 2

Celkový čas: 01:00:43

Vydavatel: Indies Scope

Rok vydání: 2018

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: LP, CD

Karel Souček, 30. 01. 2019

Koncepční alba dneska nejsou zrovna v kurzu. Ale to je legendární kapele Progres 2 úplně fuk. Stejně jako si neláme hlavu s nějakými moderními hudebními trendy. Dělá muziku, které věří, a dělá to moc dobře. Důkazem je velice aktuální a zásadní album Tulák po hvězdách, brněnská pětice ho natočila po dlouhých třiceti letech.

Skupina Progres 2 vychází z poctivého rocku, který je v jejím podání velice pestrý a invenční. Pohybuje se od jemnějších poloh přes energické vypalovačky a těžké, syrové skladby až někam k art rocku a hard rocku. Nápaditě střídá hutné, temné pasáže s těmi melodickými, vstřícné rytmy s magickými a převažující smutek s nehynoucí nadějí, což desce zajišťuje velkou barevnost. Všechny písně jsou do detailu promyšlené, propracované, nápaditě vystavěné, nechybí jim sugestivní a uhrančivá atmosféra.

Koncepčnost alba se týká především celkového vyznění, ale jinak se jedná o velice pestrou nahrávku. Kromě variabilní hudby, na níž se podíleli všichni členové, a nálad jednotlivých písní na tom mají zásluhu i vokály, kterých se ujali hned čtyři z pětice členů kapely. Všichni (hlavně Dragoun, Váně, Kluka) zpívají velice výrazně, ale každý jinak, „po svém". Navíc si muzikanti přizvali řadu hostů, z nichž vyčnívá bohatá dechová sekce nebo cellistka Dorota Barová. Do písní však vstupují střídmě, vždy pouze v momentu, kdy mohou podtrhnout jejich vyznění.

Úvodní Výš-prolog, založený na jemném a melancholickém zvuku kytary a flétny, vyznívá velice romanticky, ale nenechme se mýlit. V polovině skladby se zlomí v rockový nářez s temným závěrem. Magicky a naléhavě působí syrová, úderná Rudá zloba, ještě zlověstněji pak Můra, píseň se silnou atmosférou a skvělými instrumentálními plochami, které je radost poslouchat. Drsná, znepokojující, nervní, nesmlouvavá, taková je píseň Bezpráví. „To my jsme zákon a ty jsi nádor."

Pomalejší rozjezd zaznamenává skladba V lisu, která přejde do úderného rocku. Pozvolné budování zlověstné atmosféry (včetně tlukotu srdce) je ukázkové, ale posluchači z něho mrazí. Hodně alternativně vyznívá zvukové bohatá Cesta ven, křehkost a vzdušnost, evokující stav beztíže, zdobí Malou smrt. K nejmelodičtějším skladbám desky patří výborně šlapající rocková pecka Poznám tě, hutný zvuk a syrovost se vrací s písní Moře.

Dojemné milostné vyznání charakterizuje procítěnou píseň Paní Óm, Tvůj kód patří do kategorie rockových vypalovaček, duchovní baladu přináší Vracím se. Arunga se řadí spíše k syrovějším skladbám, rockovou písničku Igar osvěžuje skvěle zabudovaná dechová sekce. Selpu provází melodický rock, magicky a sugestivně působí zlověstný Planý žvást. „Nezabiješ – planý žvást. Pověsí mě zítra ráno." O štěstí, které je ve hvězdách, vypráví závěrečná skladba Blues. Po té ne příliš radostné jízdě přichází naděje.

Jak název alba napovídá, poselství celé desky vychází ze slavné knihy Jacka Londona. Tedy z příběhu Derrella Standinga, který si odpykává v kalifornské věznici doživotní trest za vraždu. Skupina svými písněmi tak bojuje proti jakémukoli bezpráví, násilí, zvůli či totalitě. Je v nich hodně bolesti, násilí, strachu, zloby, msty, ale také víry, věrnosti a vůle. A v neposlední řadě jí dominuje silná touha po svobodě. A tak i když se kapela nehoní za současnými trendy, její Tulák po hvězdách je hodně aktuální nahrávkou.