PETR JANDA: Netušil jsem, že uděláme s Prázdninami na Zemi...? takovou díru do světa
Karel Souček, 01. 06. 2020
Šesté
řadové album skupiny OlympicPrázdniny na Zemi...?, první část trilogie, na kterou
volně navazují alba Ulice z roku 1981 a Laboratoř z roku 1984, zahájilo
před čtyřiceti lety zcela novou kariéru jedné z nejstarších českých bigbítových
kapel. Projekt, za nímž stáli autor hudby a aranží Petr Janda a textař Zdeněk
Rytíř, se objevil v těchto dnech v reedici. Jako remastrované LP, CD a
digitální verze nabízí deset koncertních bonusů navíc a rekonstruovaný obal z
nalezených původních diapozitivů fotografa Alana Pajera doplněný bohatou
dokumentací.
V rámci
vydávání řady vinylových řadových alb chystá Supraphon také reedici třetího
alba Olympiku Jedeme jedeme a kapela samotná připravuje nové album.
Na něm už nebude hráč na klávesové nástroje Jiří Valenta, na jehož místo kapela
vyhlásila konkurz. Více ke vzpomínkám na Prázdniny na Zemi...? a
novinkám v Olympiku sděluje Petr Janda.
Hudební knihovna: Jaká byla
premiéra Prázdnin, kterou jste odehráli ve složení Petr Janda (kytara,
zpěv), Miroslav Berka (klávesy), Milan Broum (basová kytara) a Petr Hejduk
(bicí) 13. května 1979 v Hudebním divadle Karlín?
Petr Janda: „Byla
úžasná, ale abych řekl pravdu, netušil jsem, že uděláme s Prázdninami takovou
díru do světa. Nebyl jsem si jistý, jestli se jedná o to pravý ořechový, byl to
takový náš první pokus o větší celek než normální koncept s písničkami.
Rozhodně by mě nikdy nenapadlo, že za 40 let vyjde reedice a že se tenhle
projekt bude označovat za nejlepší desku, jakou kdy Olympic natočil."
HK: Myslíte si taky, že je to
nejpovedenější nahrávka Olympiku?
PJ:„Dneska už ano. A taky si myslím, že to bylo nejkrásnější jevištní
zpracování, jaké jsme kdy udělali. Ještě samozřejmě s Ulicí, ta byla taky
vynikající."
HK: Vzpomínáte si na reakce
fanoušků zvyklých do té doby od Olympiku na krátké melodické skladby?
PJ:„Hlavně si
vzpomínám, že se k nám vrátili takoví ti ortodoxní rockeři, kteří nás opustili
v době Jiřího Korna, Pavla Petráše a Petra Hejduka, kteří Olympic tlačili do
popu. Po Prázdninách se bigbítoví příznivci vrátili a říkali, že na tohle
čekali."
HK: A co říkáte názorům, že jste Prázninami
na Zemi...? naskočili na cestu vyšlapanou Pink Floyd?
PJ: „Světová kultura se ubírá podobným směrem. To platí i pro starou klasickou
hudbu. Ačkoliv se ti lidé vůbec neznali a neslyšeli svá díla, skládali podobné
věci. Ta doba sama nějak předurčí vývoj. Koncepční alba byl trend, který
zákonitě přišel vývojem rokenolu. Za první vlaštovku lze považovat ucelenou
desku Beatles Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, ale to bylo o mnoho let
dříve. A pak se k tomu schylovalo zrovna tak v Británii jako třeba v Česku.
Vůbec v tom nebyl žádný kalkul, ale normální trend. Rozhodně si nevzpomínám, že
bychom v souvislosti s Prázdninami mluvili o Pink Floydech. S tím projektem
přišel textař Zdeněk Rytíř, že už nechce dělat písničky, ale celou desku jako
román. Mě to vyhovovalo už proto, že jsem nemusel na novou desku pustit Petra
Hejduka s jeho popíkem, jehož hraní mě strašně štvalo. A taky jsme konečně měli
manažera Miloše Zapletala, o kterém jsem byl přesvědčený, že to bude umět dát
všechno dohromady včetně fotografů, scénografů a tak.
Na jaře jsem navštívil Rytíře, se kterým jsme předtím delší dobu nemluvil, v
létě jsem to napsal, pak jsme program nazkoušeli v jídelně v hotelu v Železné
Rudě, který jsme si celý s režisérem, scénografem, kostýmérem a celou partou na
týden pronajali. Pamatuju se, jak jsme z toho byli čím dále tím více
nadšenější. Teda kromě Hejduka, který věděl, že éra jeho popíku v Olympiku
skončila. Ale zase musím říct, že taky pracoval..."
HK: Zajímavý mi příjde ekologický
námět desky, v dnešní době velmi aktuální…
PJ:„Jak už to tak bývá, byla to náhoda. Dělal jsem rozhovor v Českém rozhlasu
a byl tam chlápek, který se zabýval ekologií. Já v té době ani nevěděl, co to
znamená. On byl členem týmu, který připravoval neveřejnou zprávu pro vládu. Mě
ten elaborát ukázal, a já viděl, jak jsou na tom voda, stromy, vzduch a města
špatně. A všechna ta témata jsem nabídl Rytířovi ke zpracování."
HK: Takže námět byl vaším nápadem?
PJ: „Ano, Rytíř chtěl vynořovat Atlantidu. To byla taková jeho láska, ale já k
tomu nikdy moc blízko neměl. Ekologie byla něco jiného, aktuálního s politický
podtextem. Zvláštní bylo, že ačkoliv byla vlastně tabu, tehdejší bolševici tu desku
pustili. Když si pozorně přečtete texty, třeba Vzdálenosti (Země), to byl
vlastně problém emigrace. Dodnes jsem nepochopil, jak to mohlo projít."
HK: Jak jste dlouho Prázniny
hráli?
PJ: „Asi rok a půl. Objeli jsme celou republiku a už jsme měli chuť udělat něco
nového. Měli jsme i několik koncertů v Rakousku, vezli jsme tam celé
představení včetně promítacích pláten. Samozřejmě nepřišlo moc lidí, ale
propagace Olympiku to byla skvělá. Pak jsme s tím byli v Rusku. Tam jsme ta
plátna nevezli, protože jsme se přepravovali letecky. Taky jsme to postavili v
polských Sopotech na festivalu, kde to bylo šílené, protože jsme měli jen
krátkou přestávku na přestavění scény. Naštěstí jsme to uměli, protože nám to
technika odmítala stavět."
HK: Bonusy na CD dokládají, že
jste se k Prázninám vrátili…
PJ: „Ano, tuším, že v roce 1991 v pražském Kongresovém sále. Scéna byla trochu
jiná s obrázky od světových malířů jako Victor Vasarely nebo Salvador Dalí.
Měli jsme tam i hosty, sbor a taky s námi zpíval Olin Nejezchleba. Připsal jsme
tam s Rytířem dvě písničky, Záření a Nuda na Zemi, a koncert jsme končili
Otázkami. Program to byl nádherný, ale v té době po sametové revoluci jsme
neměli šanci."
HK: Ale pak jste Prázdniny na
Zemi...? připomněli v rámci projektu Trilogy tour 2006.
PJ: „To iniciovali fanoušci. A teď už zase na nás tlačí. Takže se k Prázdninám
možná ještě vrátíme, protože tahle muzika se hraje úplně sama. Musím se
pochválit."
HK: Zajímavé je, že se z téhle
desky nevyloupnul žádný singlový hit.
PJ:„Tam opravdu nebyl vůbec žádný hit. A přitom je to jedna z našich vůbec
nejprodávanějších desek. A to je ten rokenrol, to prostě pop neumí..."
HK: A jak to vypadá s novou
deskou, o které se začíná mluvit?
PJ: „Písničky už mám složené dva měsíce. Už je dopilovávám, klukům jsem je
poslal."
HK: Nepřišla do toho nevhod
výpověď od klávesáka Jirky Valenty?
PJ:„On od nás odešel, dalo by se říct, v optimální době. Stejně teď nehrajeme
a máme čas se připravit na nového klávesáka. Jakmile ho na konci května
vybereme, tak začneme v červnu natáčet novou desku. Vyjít by měla v září, ale
kdo ví, co bude. V každém případě ji natočíme. Hrát začneme až v září nebo
možná v červenci."
HK: Kdy bude nový klávesák?
PJ:„Máme to vymyšlené tak, že 28. až 30. května budou tři dny na konkurz pro
posledních pět z celkového počtu asi 30 uchazečů. Každý zahraje tři písně na
živo, a pak do toho necháme kecat u členy našeho fan klubu v rámci živého
vystoupení Víkend pro seniory 2 z nahrávacího studia Propast. Hledáme někoho,
kdo by přinesl na desku nějaký vklad. Nejde jen o hraní, chybí nám osobní
kontakt. Není to tak jednoduché, ten člověk nám nesmí lézt na nervy hned po
třetím koncertě."
HK: V
sérii reedic vinylových alb Olympiku dojde na třetí řadové album z roku 1971 Jedeme
jedeme Jaký k němu máte vztah?
PJ: „Poměrně dobrý. To je jedna z těch nahrávek, kdy jsme se rozloučili s
basákem a textařem Pavlem Chrastinou, protože naše vztahy už byly hrozně
napnuté. Přišel Honza Hauser, většinu textů napsal Rytíř, takže je znát, že je
to jiné. Hauser má takovou "koktavou" basu oproti té "líné"
Chrastinově. Ta deska byla docela pěkná a mimo jiné přinesla hit Bon soir
mademoiselle Paris.„
Foto: Olga Svobodová, Alan Pajer, archiv Petra Jandy