Lucia Šoralová – zrodila se nová šansoniérka

Hana Hegerová nasadila laťku českého šansonu hodně vysoko. Nejen výběrem autorů, ale především svým absolutně přesvědčivým hlasovým projevem. Následovnice to mají těžké, občas si šanson zdařile vystřihne Szidi Tobias, Radůza, Ta Jana z Velké Ohrady či Věra Nerušilová, ale čistě šansonovou desku s názvem O lásce, cti a kuráži natočila až teď Lucia Šoralová.

Lucia není tou ženou z bulváru

Zpěvačka známá spíše z muzikálů si vybrala několik básní ze sbírky Michala HoráčkaČeský kalendář. Sama je zhudebnila a nahrála se svojí domovskou kapelou La Alma. A všem pochybovačům, kteří ji znají pouze ze stránek bulváru, vytřela zrak. K paní Hegerové má sice ještě daleko, chybí hlavně síla prožitku, ale našlápnuto má dobře.

Nápaditá hudba, v níž se střídá klidný klavír s rozbouřenými dechy a akordeonem, zdobí úvodní hitovku Yes, you can. Pestrý, výrazný song, který i po textové stránce Lucii docela vystihuje. Kejklíři odkazují k energickému, melodickému a veselému klezmeru, tato temperamentní poloha zpěvačce sedí nejlépe, přeci jen je to hlavně živel.

Písně o studu i víře

Zklidnění přináší jemné a církevními hudebními motivy vyzdobené Nanebevzetí s dominantním pianem, Nachytaná v nedbalkách nabízí milostný dialog Petra Hapky s Lucií Šoralovou. Syrový Hapkův projev dobře kontrastuje se svůdně podmanivým zpěvaččiným hlasem. Jemná skladba Červená pojednává o studu, sevřená, procítěná, jemně najezzlá balada Štědrý večer II zase o víře v člověka.

Od křehkých poloh k cikánskému melodice směřuje titulní píseň, o nadnášejícím pocitu člověka, který je milován, je Milovaná II. Cikánský temperament roztančí Vítejte, poutníci, do srdce Evropy. Snad jediná píseň, kde Lucia trochu přehrává. A to nejlepší nakonec – jen s klavírem a violoncellem odzpívaná skladba Nakonec přijde začátek. Tuto zdánlivě klidnou, ale vnitřně velice energickou píseň zpěvačka skutečně prožije.

Lucia Šoralová prokazuje, že je nápaditou skladatelkou, která se s lehkostí sobě vlastní pohybuje mezi popem, kabaretem, klezmerem, jazzem a cikánskou hudbou. Každé písni dokáže dát tu správnou náladu. Jako zpěvačka srší energií, dokáže měnit jednotlivé pěvecké polohy. Jednou je dračicí, jindy beránkem, umí být rozpustilá i soustředěná, rozesmává i dojímá. Emoce jen létají, důležité je, že jsou uvěřitelné.

Michal Horáček je básníkem od Pána Boha

Kapela La Alma hraje nápaditě a s chutí. Dominantním nástrojem je piano Aleše Hávy, kontrabas Matěje Černého a akordeon Michala Mihoka. Funkčně se občas přidávají dechy a bicí, příjemně zní klarinet Vojtěcha Pospíšila a violoncello Šimona Marka.

Michal Horáček je prostě básník od Pána Boha. Disponuje obrovským citem pro jazyk, rýmy, obrazotvorností, uměním zkratky. Dokáže přesně navodit atmosféru, trefně vystihnout podstatný pocit. Na co jiný potřebuje stránky, na to Horáčkovi stačí několik veršů.

O lásce, cti a kuráži je nadějnou deskou talentované skladatelky a zpěvačky. Pokud bude na sobě dál pracovat a obklopí se těmi správnými lidmi, pak by mohl mít český šanson o budoucnost postaráno.