„Jsem zvyklý dávat na svůj vnitřní pocit“, říká Petr Bende

Advent se nezadržitelně blíží a s ním také vánoční koncerty zpěváka Petra Bendeho, který s novým vánočním programem vyráží na turné již po dvacáté. Tentokrát se jednotlivá hraní ponesou na vlně akustického zvuku. Petr Bende zahraje za doprovodu své kapely a mimořádně i mladých hudebníků, kteří si říkají Shadow quartet. Hlavním hostem turné je legenda folkové muziky Jaroslav Samson Lenk. Letošní vánoční koncerty budou speciální také v tom, že na nich zazní písně ze zbrusu nového CD Petra Bendeho reSTART, které vyšlo začátkem listopadu. Právě o nové desce a koncertování jsme si s Petrem Bendem povídali.

HK: Své nové album jste natáčel u Dalibora Cidlinského jr. na Frýdštejně. Jak se Vám tam líbilo?

PB: „Líbilo se mi tam moc. My se s Daliborem domlouváme opravdu dlouhou dobu a musím přiznat, že jsem si ho vybral pro novou desku zcela záměrně. I producenti mých předešlých alb byli mí přátelé –   musím s těmi lidmi mít něco odžité –  a s Daliborem se známe někdy od 90. let, kdy hrál ještě se svým tátou na banjo a já se svou kapelou na různých folkových festivalech – odtud ho znám. Pořád jsme kolem sebe chodili, pak už jsme se domlouvali, že spolu něco uděláme a je to deset let, co jsme se potkávali na festivalech a jiných akcích, až jsem seskupil dohromady písničky a zavolal mu a řekli jsme si, že do toho jdeme. A jak se mi líbilo na Frýdštejně? Český ráj v podstatě moc neznám. Vím o památkách, které jsou v okolí, ale nikdy jsem neměl šanci všechno víc procestovat. Až teď jsem tam prožil několik týdnů – vlastně skoro měsíc. Sice jsem se mimo Frýdštejn a studio moc nedostal, ale je tam nádherně a musím říct, že to bylo i hodně inspirativní."

HK: Před časem jste zveřejnil i název desky a na Facebooku jste připojil dlouhý popis, proč jste se rozhodl právě pro takové jméno. Přemýšlíte delší čas i o názvech písniček nebo s nimi je to jiné?

PB: „U písniček je to určitě jiné. Tam ten název většinou sám vyplyne z textu. U alba jsem chtěl, aby název byl otiskem toho, co jsem prožil. Na desce jsou vlastně příběhy, které jsem prožil za posledních pět let. Byly to různé vzestupy, pády, hromady koncertů s kapelou a další živá vystoupení. Jsou tam věci, ve kterých se může i kdekdo najít. Chtěl jsem, aby s tím vším tedy název korespondoval. Restart je startem do nového hudebního života – nový producent, nové písničky i nové hudební vydavatelství Supraphon. Převzal jsem pod sebe koncertní agenturu, což je zase jiné pole působnosti než jen hraní, ale hrozně mě to baví."

HK: Myslíte, že pět let bylo tak akorát, aby vznikla nová deska? Už jste potřeboval obnovit repertoár?

PB: „O tom to vůbec není. Nechávám to volně plynout. Moje desky vznikaly v různých časových odstupech. Vždycky, až když cítím, že mám nějaký ucelený soubor písniček, tak můžu vydat desku. Řídím se přitom vnitřním pocitem. Za těch pět let jsem nastřádal asi čtyřicet věcí, z toho jsem natočil pětadvacet a z nich Dalibor vybral dvanáct výsledných, které jsou na albu."

HK: A skladby tedy vybíral Dalibor Cidlinský?

PB: „Nechal jsem to na něm. Samozřejmě, že jsem do toho i trochu kecal." (směje se)

HK: Bránil jste si nějakou písničku?

PB: „Ne, to ne. Mezitím jsem totiž dopsal ještě další tři písně a z těch tam ještě dvě Dalibor zařadil a dvě starší jsme vyhodili. Měl jsem ještě hudební přetlak, tak to tak vzniklo. A zrovna skladba Restart je jedna z posledních. Na tomhle albu jsem se vrátil ke kořenům. Hledal jsem cestu, jak písničkám dát jiný dech. V podstatě jsem všechny natočil znovu. Doma jsem vypnul všechny nahrávky a aranže, které jsem měl rozpracované a skládal jsem jen s pianem a kytarou. Velké aranže a samply jsem si už vyzkoušel na předešlých albech, tady jsem chtěl zachovat jednoduchost. Tenhle materiál jsem Daliborovi předal a jemu se s ním hrozně dobře pracovalo.  Díky tomu, že jsme dali důraz na jednoduchou klasickou písničku, nepřeplácalo se to aranžemi a má to strašnou vzdušnost."

HK: Zmínil jste, že Vás baví domlouvání koncertů. Já jsem naopak od mnoha muzikantů slyšela, že potřebují mít volný prostor na tvorbu a obchodní stránka věci je ruší…

PB: „Mě to vyloženě baví. Ne, že bych nebyl dříve spokojený, ale nejlépe si člověk nastaví věci, když do nich vidí a může je sám ovlivňovat. Myslím si, že spousta nešvarů a neshod mezi umělcem a manažerem vychází z neschopnosti umělce říct si, co vlastně chce. To myslím, že je základ, u kterého to všechno začíná a padá. Tím, že já věci plánuju a zhruba vím, jaká by ta hudební cesta a směřování měly být, je nejlepší, když jdou impulsy ode mě. Mám produkční, účetní, kluka, který se mi stará o kapelu, nedělám to všechno sám. Ale přímé věci, co se bude dělat, musí jít od umělce."

HK: Pojďme přeci jen zpátky k tvorbě. Říkal jste, že s producentem potřebujete mít navázaný nějaký dlouhodobější vztah, písničky reflektují, co jste v životě prožil. Dělíte se se svými posluchači o příběhy, které stály za vznikem jednotlivých skladeb nebo si prožitky z daných situací necháváte pro sebe?

PB: „Záleží na koncertu. Když máme letní open-airy nebo festivaly prostor na komunikaci moc není. Ale mám hodně sestav – hraju s kapelou, s kapelou a cimbálkou, mám projekt s velkým big bandem a naproti tomu pořádám i úplně komorní koncerty, kde jsem jen s kytarou, s basistou, cimbalistou. Pokud jsou to koncerty komornějšího typu nebo třeba nedávno jsme hráli v Jičíně v kostele, tak tam se dá mezi písněmi mluvit. U některých věcí jim přibližuju pocit, který jsem měl, když jsem to skládal. Narození syna nebo obecně věci spojené s dětmi. Teď tam mám píseň Živí to nepřežijem, což je věc, kterou mi vnukla babička, když jsem se jí ptal, jaká je jistota na tomhle světě. Na vánočních koncertech komunikuju hodně. Snažím se, aby se lidi dostali do nitra textu a mohli mu lépe porozumět."

HK: Když jste se dostal k vánočním koncertům – pořádáte je už dvacátým rokem. Letos má vánoční turné 19 zastávek, je to největší šňůra?

PB: „Tak vzniklo to vlastně čirou náhodou, hned když jsem dal dohromady kapelu a první vánoční koncert jsme hráli ve Zbraslavi u Brna, což je moje rodiště, vedle je dědinka Újezd u Rosic, odkud pocházím. Vedle je kulturní dům, kde jsme si řekli, že uděláme vánoční koncert pro své rodiny a známé a mezi vlastní věci zařadíme upravené vánoční koledy, které mám rád, akorát mi vždycky vadily, když jsem je poslouchal jako malý z desek, že byly hrozně unylé, pomalé, nebyla v nich žádná energie, takové chorály, tak jsem se snažil do nich tu energii dostat. Vyvěrá to z mé radosti z Vánoc. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude trvat dvacet let. Máme za sebou zatím devatenáct programů a žádný nebyl stejný. Vždycky mezi mé věci vkládám koledy – zazní Štědrý večer nastal, Nesem vám noviny, Pásli ovce valaši – jedna zazní v jazzu, jedna bude do bigbítu, jedna do latiny. Snažím se k nim přistupovat pokaždé jinak. Na vánoční koncerty si pokaždé zvu také hosty. A těch 19 koncertů je stejně s loňským rokem. Víc už tam termínově nacpat nejde. Hrajeme striktně od první adventní neděle, nechci dělat vánoční koncert začátkem listopadu. Je to o radosti a vánoční koncerty jsou takové moje dítě."

HK: Vy si tedy vánoční čas užíváte. Nenecháváte si ho kazit škarohlídy, kteří se rozčilují nad frontami a stresem ve městě?

PB: „Mám tu výhodu, že celé vánoční období prožívám v koncertních sálech. Všechno ostatní mám vyřešené předem, takže nějakým davům se vyhnu. A právě my lidem přinášíme našimi koncerty oázu klidu po těch stresech. I ten letošní program bude takový klidně nastavený. Loni byl velký big band, před tím cimbálka. Letos to bude akustičtější program. V každém městě pokřtíme novou desku a zahrajeme valnou část písní, které na ní jsou."

HK: Zdá se, že opravdu přinášíte lidem tu klasickou vánoční pohodu. Jen úpravami koled jste mě trochu zarazil. Jak na ně posluchači reagují, zpívají je s Vámi?

PB: „Zpívá celý sál. Publikum už se na úpravy těší, co zase vymyslíme, co bude nové. Nechci, aby koledy ztratily kouzlo a melodiku. Nedávám je do tvarů, aby je nikdo nepoznal. Štědrý večer sice bude třeba částečně folkově a částečně v reggae, ale tohle všechno se tam dá dostat s tím, aby ta hlavní melodie zůstala a lidé si ji zazpívali."

HK: Všimla jsem si, že jste k vánočním koncertům měl také limitovanou edici vín. Bude víno i letos?

PB: „Ano, už jsem vybíral. Letos bude Chardonnay 2015 pozdní sběr a červené Dornfelder 2015 pozdní sběr. Mám svého vinaře, kamaráda – je to Bronislav Grmolec, který má rodinné vinařství Grmolec v Hovoranech a tyhle limitované edice spolu děláme už asi pátým rokem. Líbí se mi, že ač je to už poměrně velké vinařství, které dodává víno po celé republice, je tam zanechaná rodinná tradice – vyšlo to od pradědy a stará se o to stále rodina, nedala to nikam dál."

HK: Vraťme se k písničkám. Hudba na novém albu je veškerá Vaše autorská, jinak už je to s texty.

PB: „Hudba je ze 100% moje. Na nové desce jsou dva mé texty, jeden je od mého kamaráda Tomáše Tajchnera a zbytek věcí je od Tomáše Rorečka. Potkali jsme se v roce 2008, kdy za mnou přišel po koncertě v Lucerna Music Baru a oslovil mě se spoluprací na textech. Mám rád takové výzvy, takže jsem do toho šel a od té doby spolu pracujeme. A hodně jsme se i spřátelili. Jsme v podobném věku, máme za sebou podobné osudy, hodně si rozumíme po lidské stránce, takže ta spolupráce je vlastně hrozně jednoduchá. Na tuhle desku jsme texty skládali dohromady z různých dílů – on mi posílal různé části, které já jsem dával dohromady a já také seskládával texty z různých příběhů. Líbí se mi, že některé věci, které se v textech objevují, bych se já sám bál nebo styděl napsat a takhle se můžu za Tomáše skrýt."

HK: Vaši fanoušci se na novou desku velmi těší. Na sociálních sítích jsem četla jejich nadšené komentáře. Zaujal mě názor jedné fanynky, která napsala, že přesto, že jste ušel dlouhou cestu, kdy jste se hudebně hodně zdokonalil, zůstal jste stále stejný. Máte také ten dojem? Lze vůbec zůstat po tolika letech stejným?

PB: „Je těžké popisovat sám sebe. Nikdo nezůstáváme stejný, každý se někam posouvá. Tohle ale nechci posuzovat. Jdu si vlastní cestou. Od pěti let chci být muzikantem. Jsem zvyklý dávat na svůj vnitřní pocit, který mě nikdy moc nezklamal, nikdy nebudu moc pobuřovat. Budu se pokorně snažit, aby kolem mě vše fungovalo. Spolupracuju se spoustou lidí. Vést lidi k nasazení, které potřebuju, aby vydávali, tedy stejné jako já, je hrozně důležité. A zase se dostáváme k tomu, že je potřeba, aby energie šla od toho umělce. Zatím se to daří, ale nechci to zakřiknout. S kapelou jsme třináct let beze změny, a když počítám všechny včetně kapely a techniky, je nás přes dvacet. Jsou to lidi, kteří se mnou jdou po té cestě a věří mi."

HK: Děkuji za rozhovor.

Foto: © Lenka Hatašová/ Supraphon, 2016